Aktuality

Světoznámý fotograf hostem festivalu

Rozhovor Roberta Rohála s fotografem Jindřichem Štreitem.

Když proběhla v pondělí 26. července v Šachově synagoze vernisáž fotografií  Jindřicha Buxbauma (která je součástí programu právě probíhajícího festivalu Týden židovské kultury), uvedl ji zaujatým proslovem světoznámý fotograf Jindřich Štreit. Sympatický kumštýř ze Sovince, kde žije řadu let, přitom poskytl i tento rozhovor.  

Vybaví se vám ještě pocity, které jste pocítil při vaší první samostatné výstavě?

„První  účast jsem měl v Olomouci na studentské výstavě, bylo to  v roce 1965. K této výstavě se váže tato příhoda. Odpoledne jsme nainstalovali výstavu a večer jsem šel do kina, kde jsem se seznámil s dívkou, kterou jsem chtěl nějak zaujmout - a tak jsem ji pozval na výstavu. Po šesti letech se stala mou ženou a je jí dodnes.“

Zajímalo by mne, co vašim prvním fotkám, které jste začal prezentovat, říkali vaši rodiče? Fandili vám, horovali pro vás?

„Otec byl mým velikým vzorem. Sám fotografoval a první kontakty s tímto nediem mi zprostředkoval právě on. Viděl jsem jej fotografovat, viděl jsem jej dělat fotografie, přesto mi nikdy nic nevnucoval. Byl mým prvním rádcem a kritikem. I s maminkou chodili na mé výstavy. V té době jich nebylo ještě tolik. Když jsem byl později za fotografie diskriminován a potom již nesměl vystavovat, nikdy mi to nevyčítali.“

Vždycky mě zajímalo, jak reagovali ti obyčejní lidé, které jste fotil a kteří jsou na vašich fotkách v těch zapadlých dědinách či krajinách. Setkal jste se jen se vstřícností či apatií?

„Fotografie jsem rozdával lidem a těm se fotenky líbily. Fotografie vidí na výstavách, v knihách nebo v televizi.“

Vybaví se vám nějaká příhoda, která vás rozradostnila případně dojala a která se stala na nějaké vernisáži či prezentaci v zahraničí?

„Vystavuji prakticky po celém světě. Mám radost, když i návštěvníci v zahraničí vnímají moje fotografie a ztotožňují se s nimi. Obecně lidské situace ze života jsou platné všude.“

Co vám dokáže dnes udělat největší radost?

„Největší radost mi udělal telefonát naší dcery Moniky, která volala z Portugalska, kde žije, že přijede na tři týdny domů. Proslavila se ve světě jako flétnistka. Také začala fotografovat a posílá nám krásné záběry ze svých uměleckých cest po světě.“

Když vyrazíte ven, máte vždy u sebe foťák, anebo už ho také někdy necháváte doma?

„Fotoaparát mám vždy u sebe.“

Nafotil jste si něco i tady v Holešově?

„Fotoapararát mám samozřejmě i zde, ale jsem tak okouzlen atmosférou synagogy, že jsem fotografování ponechal jiným.“

Čeká vás v nejbližší době něco, na co se těšíte?

„Těším se na každý nový den. Každý okamžik života je nádherný.“

Líbí se mi, že dokážete podpořit i své kolegy, jiné fotografy. Patří i tito mezi vaše přátele?

„Zahajuji mnoho fotografických výstav. Jsou to buď moji přátelé, nebo moji studenti. Pro mě je to  možnost poznání jiného prostředí a setkávání se zajímavými lidmi.“

A máte hodně přátel, třeba i celoživotních?

„Ano, mám hodně přátel.“

Myslíte si, že máte v životě kliku a že se vám povedlo vše, na co jste sáhl?

„Mám v životě štěstí, ale je vykoupeno úsilím a prací.“

Během let jste získal věhlas, slávu a řadu ocenění. Které z ocenění si ceníte nejvíc?

„Nejvíce si cením ohlasu diváků. Je to nad všechny ceny, uznání, medaile a řády.“

ROBERT ROHÁL

Curriculum vitae -  prof. Mgr. Jindřich Štreit
Narozen 5. září 1946 ve Vsetíně. Fotograf, vysokoškolský pedagog, kurátor a organizátor kulturního života. Má ženu Agnes a dceru Moniku.
Vyrůstal v obci Střítež v okrese Vsetín, kde byl otec učitelem. Když mu bylo deset let, přestěhoval se s rodiči do pohraniční obce Těchanov na Bruntálsku. Vystudoval gymnázium v Rýmařově (1960 - 1963) a Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obory 1. – 5. třída a výtvarná výchova (1963 - 1967). Poté vyučoval na základní devítileté škole v Rýmařově, po roce se stal ředitelem školy v Sovinci a později v Jiříkově. V letech 1974–1977 absolvoval Školu výtvarné fotografie při ústředním výboru Svazu českých fotografů v Brně.
Od roku 1967 realizoval přes 850 samostatných výstav v řadě zemí Evropy i v zámoří. Od roku 1964 se zúčastnil přes 300 výstav na čtyřech kontinentech světa a byl účastníkem mnoha mezinárodních dílen a sympozií.
Od 70. let minulého století se intenzivně věnuje také realizaci výstav jiných umělců, po roce 1989 rovněž v mezinárodním měřítku. Vyhlášenou formou neoficiální kultury se staly v osmdesátých letech jeho vernisáže českých a slovenských umělců na Sovinci, ve kterých se svou ženou pokračovali až do roku 1997. Věhlasné se staly v osmdesátých letech V rámci pedagogické činnosti mimo jiné pro studenty pravidelně připravuje s kolegy z Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě fotografické dílny a především dlouhodobé fotografické projekty, jež mapují běžný život ve městech i na vesnicích.
Od roku 1990 část své práce soustavně věnuje podpoře humanitární a charitativní činnosti. Za svoje fotografie získal řadu domácích i mezinárodních ocenění.

Napsáno 29.7.2010
» seznam aktualit

P1012218

P1012194

P1012201

P1012203

P1012212

P1012215