logo Holešov Oficiální portál města
EN / DE

Dům č. p. 16

Kulturní památkou byl prohlášen Ministerstvem kultury České republiky ke dni 4. 6. 2001, tedy již podle tzv. památkového zákona – zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. Jeho jedinečné číslo v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky je 50843/7-8969.

Tzv. Kuhnův dům je historicky nejcennější stavbou západní strany náměstí, s pozoruhodnou goticko-renesanční dispozicí a barokními klenbami. Jde o patrový dům stojící na úzké středověké parcele. Secesní fasáda z roku 1910 byla bohužel v roce 1972 osekána, připomíná ji už jen vikýř, zdůrazňující vstupní, tj. pravou osu domu, ve které jsou moderní vstupní dveře (necitlivě rozšířeny). Ve všech třech osách domu jsou štěrbinová půdní okénka. Nádvorní fasáda má dvě okenní osy a verandu. Dispozičně se jedná o hloubkový dvojtrakt s nejednotnou výškovou úrovní ve všech podlažích. V pravém traktu je plochostropá síň se schodištěm a průchod do dvora. V levém traktu je prostor zaklenutý křížovou klenbou s dodatečně vestavěnou příčkou, dále dva prostory s valenými cihelnými klenbami (rozdílně směrovanými). Komora v popředí má kamenný portál s plechovými, ozdobně okovanými, patrně původními dveřmi. Patro je plochostropé, střecha sedlová. Sklep tvoří čtyři místnosti a chodba, klenutá valeně s výsečemi. Ve stěnách sklepa jsou drobné výklenky, spojovací kamenný portál je ukončen půlkruhově, na stěně sklepa měl být letopočet „LP 1620“, který však v současnosti není lokalizován.

O domě se nezachovalo příliš zmínek, ví se ale, že byl osazen v letech 1628–1676. V roce 1744 se zde (v domě tehdy zřejmě opuštěném) usadil jirchář Jiří Mik, jemuž majitel panství hrabě František Antonín z Rottalu dovolil usadit se v Holešově a provozovat zde jirchářské řemeslo (zpracování kůží) za podmínky, že se trvale usadí na tomto přiděleném místě a bude používat výhradně hraběcí valchu. Všechny domy v této řadě náměstí (kromě tohoto domu i domy č. p. 14, č. p. 15, č. p. 17 a č. p. 18) měly v zadních traktech koželužské dílny, zřejmě proto, že za domy protékal potok – umělý mlýnský náhon, který sem vedl ze zámecké zahrady, kde zásoboval vodou soustavu kanálů. Koželuzi potřebovali pro svou práci spoustu vody – a také moče, kterou shromažďovali ve velkých nádobách a po použití zase vylévali smíchanou s vodou do potoka, který se v těchto místech musel měnit ve smrdutou stoku, i když poháněl po proudu ještě několik mlýnů – nejblíže tzv. Jemelíkův mlýn (nám. Dr. E. Beneše č. p. 21). V předním traktu byl v 18. století hostinec „Na kameni“, využívající šenkovního práva všech domů na náměstí, který však brzy zanikl.

 

Hodnocení článku: rating starrating starrating starrating starrating star