Snad každý milovník hudby potvrdí, že Gershwinova Rapsodie v modrém (Rhapsody in Blue) je něčím nádherým, hudbou hudeb, absolutní skladbou, která bere dech a způsobuje mrazení a horkost. A v provedení opravdu skvělého Karla Košárka a stejně tak perfektního Epoque Quartetu ve velkém sále holešovského zámku to byl zcela ojedinělý, velkolepý zážitek, který nadchnul a zelektrizoval snad všechny posluchače, kteří si přišli poslechnout další z jarní řady koncertů Festivalu Musica Holešov. I když je Rapsodie komponovaná pro velký orchestr se silnou dechovou sekcí (a samozřejmě klavír, který skladbu vede), provedení smyčcového kvartetu v intimním prostředí našeho malého velkého sálu nijak nezaostávalo za mohutností a šíří dojmu, který tato skladba se silnými jazzovými prvky vyvolávala. Však taky nadšené obecenstvo ihned po posledním tónu vyskočilo ze sedadel a odměnilo úžasné interprety bouřlivými ovacemi.
Tento koncert, nazvaný po závěrečné skladbě Rapsodie v modrém byl osobním dárkem Karla Košárka jeho rodnému městu a věrnému holešovskému publiku. V první části provedl v Holešově již dobře známý a oblíbený Epoque Quartet s virtuosy Karlem Košárkem, Olegem Sokolovem (vibrafon) a Petrem Valáškem (basklarinet) skladby tří současných skladatelů (Lukáše Sommera, Jana Kučery a Aleše Březiny), dva z nich se dokonce koncertu osobně zúčastnili a své skladby i uvedli. Poslední skladba – Březinova Falling Leaves – byla dokonce vytvořena v roce 2012 na objednávku Karla Košárka pro festival Musica Holešov. I když je současná hudba často vnímána jako nesrozumitelná a příliš abstraktní a těžká, všechny tři uvedené skladby prokázaly, že i skladby těch nejmladších a nejmodernějších autorů se dají dobře poslouchat a vyvolávat velmi libé pocity u posluchačů.
Druhá část koncertu byla už klasičtější – zazněly zde krátké skladby žijících (samozřejmě s výjimkou G. Gershwina) slavných amerických a evropských skladatelů a hudebníků , složené ve druhé polovině 20. století, které vyvrcholily virtuózní hudbou Vladimira Cosmy k filmu Velký blondýn s černou botou – no a samozřejmě následovala absolutní Rapsodie v modrém.
Sice poněkud delší (skoro tři hodiny) koncert nejen přesvědčil spoustu Holešováků, že i současná a moderní hudba může být skvělá, ale nádherně provedenou Rapsodií v modrém aspoň na pár chvil posluchačům „otevřel nebe“. A co víc si můžeme přát?
Karel Bartošek
Hodnocení článku: 
12.4.2019
