V letošním roce slaví Sorry klub 50. výročí. Jeho členové se sešli v Kině Svět, aby zavzpomínali na staré dobré časy, které byly tehdejším studentstvem využity smysluplně. „Členové se snažili podle přijatého programu (Manifestu) vytvořit si životní styl, který by neubíjel všedností a malicherností,“ uvádí jeden ze zakladatelů Emil Mikšovič. Ke svému kulturnímu vyžití si svépomocí vybudovali klubovnu v suterénu dnešní ZUŠky. Tam se potom scházeli, pořádali koncerty, besedy, literárně-hudební pořady, výstavy i setkání se zajímavými osobnostmi a začínajícími, dnes už notoricky známými, hudebníky. Mezi časté hosty patřili například sourozenci Ulrychovi, Jaroslav Hutka a další. I přes to, že vše probíhalo zcela legálně, byl Sorry klub v období normalizace často trnem v oku. Došlo to tak daleko, že bylo nutné změnit anglický název na Klub přátel umění a vystupovat pod hlavičkou Socialistického svazu mládeže. Fungování klubu však bylo ubráněno a jeho myšlenka zachována.
Vzpomínkový večer se uskutečnil v pátek 26. dubna za přítomnosti více než šedesáti členů klubu a dalšími desítkami jejich podporovatelů a vzácných hostů. Mluvené slovo bylo prokládáno hudebními pásmy a videoprojekcemi. Při vzpomínání se sálem kina nesl šepot, když se někteří členové poznali na fotografiích, ve tvářích bylo znát nadšení a dojetí bylo přímo hmatatelné.
Vím jistě, že pro tento večer se všichni členové ocitli duchem zpátky ve sklepních prostorech Sorry klubu, cítili jeho typickou vůni suterénu proloženou vůní vína a kouře z cigaret a slyšeli zpěv a kytary, které k večerům v klubu neodmyslitelně patřily. A právě to je to, co jim navždy zůstane – nedocenitelné vzpomínky.
Hana Helsnerová
Hodnocení článku: 