logo Holešov Oficiální portál města
EN / DE

My fair D6K

Další, tentokrát už IV. divadelní přehlídku v kině Svět Holešov zahájila v pátek 18. října dlouho očekávaná premiéra Divadla 6. května. Je skvělé, že pro řadu Holešováků je nový divadelní kus v provedení ochotníků velkou událostí a proto byl velký sál kina včetně balkonů nabit k prasknutí. Letos naši ochotníci nastudovali hru s názvem Zkoušíme Pygmalion, aneb My fair Higgins, jakousi rozšířenou verzi hry G.B. Shawa „Pygmalion“, světově proslavenou muzikálem A.J.Lemera s hudbou F. Loeweho „My Fair Lady“. Režie se po několikaleté přestávce ujal Jan Nejedlý. Jednalo se o opravdu velkolepou inscenaci. Velká scéna obkroužená roletami, které sloužily jako kulisy, i jako projekční plátno pro stínovou hru herců v protisvětle, byla bezesporu originální a zajímavá. Opravdu skvělé byly herecké výkony. Zejména Jan Dobeš v roli profesora Higginse předvedl profesionální výkon. Zcela přirozeně a vyzrále působily Ivona Vávrová v roli Higginsovy matky a Alena Směšná v roli jeho hospodyně. Obě se v těchto rolích skutečně našly. Velkým překvapením byl Jan Nejedlý, jehož Alfred Doolitle, Lízin otec, byl báječný a byl snad nejkomičtější postavou hry. Tři Lízy Doolitlové, které ve hře vystupovaly, byly dobré – a každá z nich se přesně hodila na tu fázi Líziny života, kterou představovala. Helena Jandová zvládla skvěle neotesanou, ušmudlanou a prostořekou květinářku Lízu, Martina Matelová zmatenou, vyděšenou a bránící se Lízu v procesu výuky „nóbl“ jazyka a chování a Šárka Topičová už vychovanou Lízu, ze které se stala skutečná dáma. Kostýmy, včetně svatebních rób, vtipně instalovaných do předsálí sálu kina Svět, byly rovněž velmi dobré. K milým detailům patřilo pohoštění, nabízené představitelkami Lízy během přestávky a vystoupení kouzelníka Radekra.

Možná trochu příliš usilovnou snahou o originalitu se vyznačovala režie a úprava hry. Myšlenka udělat divadlo na divadle je samozřejmě zajímavá a může představení ozvláštnit či dokonce zlepšit. I když opravdu geniální Shawova hra je sama o sobě skvělá, bylo by toto pojetí pro ochotníky vhodné, kdyby spočívalo ve značném zkrácení hry, která se předvádí jako vybrané obrazy ze zkoušky. Bohužel v našem případě zůstalo jen u několika málo kraťoučkých scén hry na divadlo na začátku představení a v jeho první polovině, potom už pojetí sklouzlo k interpretaci Shawovy předlohy bez odstupu „zkoušení“. Vložený text ale už tak dlouhou hru ještě prodloužil a více než dvě hodiny trvání bylo dost velkou zátěží jak pro diváky, tak pro herce, kteří bojovali s velkým množstvím textu. I když postupné střídání tří představitelek Lízy mohlo ulehčit zvládnutí této náročné role a nutno přiznat, že charakterově i výrazově se jednotlivé představitelky k jednotlivým fázím vývoje postavy skvěle hodily, na druhou stranu toto vnitřní alternování poněkud zmátlo diváky. Zejména ti, kteří neznají ani Shawovu hru, ani Lemerův film, se v ději poněkud ztratili, jak jsme po představení odposlechli. Pro amatérské herce bylo také trochu nad jejich síly zvládnout tak dlouhou inscenaci, což se projevilo v poněkud kostrbatém rytmu replik, takže inscenaci by chtělo ještě trošku zažít a „uležet“.

V každém případě ale D6K prokázalo opravdu vysokou úroveň hereckého ansámblu a nutno jim složit velkou poklonu. Bravo!

Karel Bartošek

P.S. A drobné role Luďka Maňáska a Jardy Svobody, pojaté s velkým nadhledem, byly skvělým komickým oživením celé inscenace.

 

Hodnocení článku: rating starrating starrating starrating starrating star