Už se pomalu stává tradicí, že ti Holešováci, kteří se zajímají o historické zahrady (a je to krásný předmět zájmu), se s nadcházejícím podzimem těší na další přednášku Ing. Lenky Křesadlové, PhD. Přednášející, vedoucí Národního centra zahradní architektury v Kroměříži, který je součástí Národního památkového ústavu, je skutečně mimořádná osobnost, patří k evropské špičce historiků zahradní architektury a především její zásluhou se realizovala rekonstrukce Květné zahrady v Kroměříži, která se díky ní stala prakticky jedinou českou historickou zahradou, která snese srovnání s nejvýznamnějšími evropskými historickými zahradami. V Holešově už minulých letech uskutečnila skvělé přednášky o holešovské zámecké zahradě, o středověkých a o renesančních zahradách v Evropě včetně České republiky.
Přednáška „Francouzské barokní zahrady“ je dalším prvkem cyklu Dr. Křesadlové. Zatímco renesanční zahrady byly budovány do čtverců a jejich hlavní vlastí je Itálie, potom manýristické, raně barokní zahrady se prodlužují, ale stále mají jakýsi lidský rozměr. Ve vrcholném baroku se centrum zahradního umění přesunuje do Francie doby Ludvíka XIV. První vrcholně barokní zahradu buduje jeho ministr, Nicolas Fouquet u svého zámku Vaux-le-Vicomte. Bohužel nádherným areálem se pochlubí svému králi, u kterého tím vzbudí závist a žárlivost. Ludvík XIV., „král Slunce“ nechává Fouqueta zatknout a uvrhnout do vězení a najímá si Fouquetova zahradního architekta, André le Notre-a, který mu buduje něco, co se stává reálným divem světa – obrovské zahrady kolem zámku ve Versailles, nového sídla francouzského panovníka a celého jeho dvora. Zde se poprvé (a v největším, potom už nikdy nepřekonaném měřítku) uplatní hlavní zásady barokních zahrad – především obrovská, skoro až obludná velikost, která vytvářela dojem zanedbatelnosti každého člověka, členění prostoru podle os – s hlavní osou podélnou, končící v nekonečnu, pokud možno v obloze a s řadou os příčných (případně s osami tzv. husí šlápoty, tedy třemi osami, šikmo se rozbíhajícími z jednoho bodu) a použití obrovských vodních ploch. Versailles je opravdu něco nepředstavitelného – a to nejen po stránce architektonické, ale i technické. Zatímco v italské, hornaté krajině využívali renesanční zahradní architekti přirozeného toku horských říček, které zásobovaly vodou různé vodní atrakce, v rovinaté Francii museli (nejen ve Versailles) vybudovat obrovské systémy strojů, které zdvihaly masy vody do výšky, aby vytvářely tlak pro řadu střiků a dalších gejzírů a chrličů. Dodnes je zásobování tlakovou vodou (i při použití moderních zařízení) pro Versailles problémem a proto se vodní atrakce spouštějí pouze někdy.
Protože celý tehdejší svět byl ohromen nádherou barokní zahrady ve Versailles (a několika dalšími, menšími, ale stejně tak honosnými zahradami francouzského krále), snažili se především panovníci napodobit takového zahrady jako významnou část své reprezentace. Podobné zahrady vznikaly i v Anglii (a teprve později jich byla většina nahrazena modernějšími krajinářskými parky), v jednotlivých německých státečcích a samozřejmě v rakouské monarchii, kde si v menším měřítku takové zahrady budovali i bohatí šlechtici – především v tehdejších Uhrách (Esterházyové), ale i na Moravě a v Čechách. Jedna z nejkrásnějších (a nejstarších) takovýchto zahrad byla vybudována samozřejmě i v Holešově.
Zatímco ve Francii a v Německu je řada vrcholně barokních, tedy tzv. francouzských zahrad nákladně a mimořádně citlivě restaurována, v našich zemích nemáme žádnou takovou autenticky upravenou barokní zahradu. Ta kroměřížská Květná je stylově starší, patří k zahradám manýristickým, raně barokním a ty ostatní (včetně holešovské) jsou spíš jen ozvěnou, vzpomínkou, stínem původní nádhery. Takže nejbližší skutečně francouzskou zahradou je zahrada v rakouském Schloss Hofu, naštěstí blízko našich hranic (na dohled od Bratislavy), takže ji lze pohodlně navštívit. A snad se zrealizuje myšlenka, která na přednášce vznikla, že by se třeba v příštím roce uskutečnil zájezd Vlastivědného kroužku Holešov právě do Schloss Hofu, na kterém by se průvodcovské role ujala osoba nejpovolanější – Dr. Křesadlová.
Návštěvníci přednášky si odnesli opět nezapomenutelný zážitek. A doufejme, že kromě onoho výletu (snad už na jaře příštího roku) se budeme moci těšit příští rok na další pokračování tohoto skvělého cyklu!
Karel Bartošek
foto I. Železná, K. Bartošek
.jpg)
Hodnocení článku: 
23.10.2019
