Vávra to kafe nakonec vypil

Je to záhada. Celé dětství a mládí jsem dobrovolně i povinně navštěvoval drama bratří Mrštíků Maryša ve všech možných provedeních. A vždycky mi připadalo tak nějak schematické – až moc sympatická a utlačovaná mladá dvojice proletářského Francka a milující Maryši, pomýlení Maryšini rodiče Lízalovi a zcela odporný zlý bohatý mlynář Vávra, který si zasloužil smrt z rukou týrané ženy. V tomto duchu se nesly nejen ideově pojaté divadelní inscenace minulého režimu, ale třeba i zfilmovaná verze z roku 1935 s Jiřinou Štěpničkovou a Jaroslavem Vojtou. Teprve premiéra holešovských ochotníků z Divadla 6. května pod režijním vedením svébytného profesionála Konráda Popela zcela – a nutno říci že nejen originálně, ale i velmi realisticky – ukázala Maryšu úplně jinak. Nikdo z protagonistů tohoto skvělého dramatu nebyl ani kladný, ani záporný, jednotliví hrdinové byli prostě realističtí – každý představoval individuální směsicí dobrých i záporných vlastností. Maryša Heleny Jandové (v alternaci se Šárkou Topičovou) zase tak moc Francka nemilovala a hlavně trpěla nerozhodností, kterou si pokazila život, Vávra Jana Dobeše byl spíš nešťastný a málo zodpovědný (ostatně s jeho bohatství to nebylo zas až tak růžové), Lízal velmi přesvědčivého Jaroslava Braveného  na jednu stranu mimořádný lakomec, který soud s Vávrou o Maryšino věno sám vyvolal, na druhou stranu milující otec, Francek Romana Uwe Juráně spíš záletník a opilec, který se chtěl s Maryšou především vyspat, Lízalka Ivony Vávrové udřená, i když tvrdá matka, Maryšina teta Aleny Směšné omezená mudrlantka i další zapálení herci Iva Horáková, Bohdana Hýžová, Alžběta Tréglová, Luděk Maňásek a  Jaroslav Svoboda – prostě všichni měli svůj podíl viny na nadcházející tragédii.  Velmi dobré herecké výkony (protagonistům to divák prostě věřil, navíc jejich monology a dialogy byly opravdu ze života) doplňovala nápaditá, i když jednoduchá scéna Zdeňka Eliáše s velmi povedeným „okénkem“, které  bylo chvíli nálevním pultem, chvíli skutečným oknem, chvíli kukátkem, kterým se do děje zapojoval chorus. Rovněž kostýmy, ve kterých převažovaly prvky šedesátých let minulého století zvyšovaly srozumitelnost představení (silonové propínací šatové zástěry  hospodyň byly prostě perfektní!). Znepokojivá, spíš náznaková hudba Martina Peřiny a stejně tak plíživě střídavé  osvětlování různých výseků scény Milana Vávry odpovídalo neklidnému ději hry. A především skvělý scénář – režisér Popel mrštíkovský text jednak zkrátil na velmi příjemnou hodinu (hrálo se tedy bez přestávky), zhutnil jej a přitom ponechal a vlastně „vypíchl“ ty nejpřesvědčivější části inscenace, pohrál si i s jazykem hry – vypjaté části byly ponechány v nářečí, spojovací texty se nesly ve více-méně moderní češtině  (některým divákům jen pochyběl onen nesmrtelný dialog o stuchlém kafi od Žida a ze spolku – no ale to byla daň onomu perfektnímu inscenačnímu výsledku). Díky všem těmto nástrojům především vynikla genialita bratrů Mrštíkových – zde se plně projevil fakt, že Maryša je snad opravdu zcela nejlepším realistickým dramatem naší literatury. Když se odstranilo přežilé schéma, odstranila se macha profesionálních souborů, tak vynikla dřeň malosti, omezenosti, přízemnosti a ziskuchtivosti moravského venkova – ať už na konci 19. století, kdy Mrštíkové hru napsali, nebo v šedesátých letech století minulého, do kterých D6K drama transponovalo, nebo nakonec i v naší současnosti!

Holešovští ochotníci už podruhé ukázali, že soubor „vzlétl jako fénix z popela“ (letos s hledem na režisérovo jméno doslovně). Vedle loňské závratně krásné Pohlednici z Anatěvky, ve které Vlaďka Dvořáková naše herce i rozezpívala a roztančila je letošní Maryša opět skvělým novátorským činem – opět se nemusíme stydět ani vůči profesionálním souborům, neotřelé, originální a objevné zpracování klasického tématu je vysloveně bravurní inscenací, která si zaslouží ocenění na řadě festivalů a přehlídek. A Holešováci by ji měli vidět alespoň v reprízách, protože je o co stát!

Karel Bartošek

Foto: Jana Rohanová

 

Hodnocení článku: rating starrating starrating starrating starrating star