Přednáška předního evropského znalce židovské architektury, Ing. arch. Jaroslava Klenovského (který má ostatně v rámci Židovské obce Brno na starosti nemovitosti této obce, což jsou synagogy, hřbitovy, obřadní síně a další židovské památky na velké části Moravy, tedy samozřejmě i v Holešově) nazvaná "Architektura evropských sangog", byla strhujícím přehledem stovek synagog, které rostly po celé Evropě a reprezentují všechny stavební slohy. Od synagog románských přes gotické, renesanční, barokní a klasicistní (včetně častých přechodových, zejména renesančně - barokních staveb), po synagogy v historizujících slozích z druhé poloviny 19. století, synagogy moderní - secesní, funkcionalistické i zcela současné. Od synagog malinkých, připomínajících spíš venkovské chalupy (což bylo šťastné například pro venkovské severoněmecké synagogy, které po odchodu židovského obyvatelstva z venkova do měst v druhé polovině 19. století byly využívány pro účely bydlení či podnikání a tudíž se v relativně velkém počtu zachovaly i přes nacistickou plánovitou likvidaci prakticky všech židovských synagog, které sloužily liturgickým účelům až po obrovské synagogsy v západní Evropě, zejména v Německu, Dánsku, Belgii, Holandsku a Anglii, které připomínají rozlehlé hrady či palácová města a do kterých se vešly tisíce věřících. Od synagog hýřících v interiérech zdobností, zlatem, štukami, po synagogy prosté (ale vždy s nádhernou schránou na Tóru, tedy Aron ha-Kodešem). Od synagog sefardských Židů, pocházejících z románského prostředí, tedy ze Španělska, Itálie a Francie, v Belgii hraničících se synagogami Židů aškenázských (v hebrejštině je Aškenázy Němec, ale aškenázští Židé žili i v Polsku, u nás, na Ukrajině, v Rusku i na Balkáně). Přitom sefardské synagogy jsou řešeny tzv. bipolárně - tedy na východní straně je schrána na Tóru a na západní straně řečniště (u sefardských Židů teva) a mužská sedadla v hlavním sále a ženské galerie jsou z obou stran sálu, naopak aškenázské synagogy mají sice Aron ha-Kodeš na uchování Tóry také na východě, ale řečniště, aškenázsky bíma či almemor je v centru sálu, mužské lavice jsou centrálně kolem ní a ženská galerie se nachází většinou jen na jedné straně, obvykle na jihu. Až do poloviny 19. století, kdy byli ve větší části Evropy (kromě Ruska) konečně Židé zrovnoprávněni, měly ale všechny synagogy společnou skromnost exteriérů - prostě Židé nesměli, nebo se neodvažovali svými stavbami na sebe upozorňovat ("provokovat"). Naopak po židovské emancipaci došlo přímo k výtrysku zdobnosti a ornamentálnosti, velikosti a monumentálnosti nově stavěných synagog, které se stávaly často nejhonosnějšími budovami v obci. Dozvěděli jsme se úžasné příběhy některých synagog, ty smutné především z moderního 20. století, kdy nacisté synagogy zcela bez ohledu na jejich stáří či architektonickou hodnotu systematicky likvidovali. A například v Berlíně se zachovala jedna z nejvýznamnějších synagog jen díky tomu, že byla umístěna ve vnitrobloku a proto ji nešlo vyhodit do povětří, jak nacisté s oblibou dělávali. Velká likvidace synagog nastala i v poválečných komunistických státech, kdy se antisemitismus komunistů skrýval za pseudoracionálními argumenty, že staré synagogy brání provozu, ohrožují bezpečnost chodců, že budou nahrazeny moderními, mnohem dokonalejšími stavbami (tyto argumenty bohužel stále slyšíme i od lokálních mocipánů současné doby i v našich končinách, když chtějí zlikvidovat nějakou hodnotnou architektonickou památku). Množství synagog ve východním bloku bylo ponecháno svému osudu a autor přednášky, který řadu desítek let jezdí po celé Evropě a synagogy na svých cestách dokumentuje, je vyfotografoval ve stádiu "klinické smrti", a neví, zda třeba nyní tyto synagogy ještě po pár letech od jeho návštěvy existují. V této souvislosti si musíme připomenout opravdu mimořádnou zásluhu holešovských vlastivědných nadšenců, zejména prof. Jana Šráčka, kteří na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století provedli opravdu husarský čin - podařilo se jim donutit tehdejší vedení města Holešova, samozřejmě plně ovládané komunisty, aby nejen nenechalo odstranit zchátralou budovu staré, nyní Šachovy synagogy, ale i tento objekt opravit, skvěle, na tehdy nejvyšší odborné úrovni zrestaurovat a pod hlavičkou města jej zpřístupnit veřejnosti jako synagogu a muzeum Židů na Moravě - v době, kdy jedinými dalšími veřejnosti přístupnými židovskými památkami v tehdejším Československu byly světově proslulé synagogy v Praze a hromadně se likvidovaly synagogy a židovské hřbitovy všude jinde!!!! Bohužel při stavbě současých synagog kolem nich vidíme řady betonových, těžkých květináčů, které sice slouží k ozdobení okolí synagog, ale především k zabránění vjezdu výbušninami naplněných aut teroristů do blízkosti synagog.
Přednáška Ing. arch. Klenovského byla opravdu strhující a skvělá - ostatně i když přednášející skončil ve stanoveném limitu, následná diskuse a dotazy auditoria zasáhly málem do následujícího hudebního programu a přednášející i jeho posluchači se museli přesunout před holešovskou synagogu. No a na příští ročník Festivalu židovské kultury Ha-Makom Holešov 2018 se už všichni těšíme na přednášku Ing. arch. Klenovského o architektury českých a moravských synagog. Nashledanou v roce 2018!!!!
Karel Bartošek
Hodnocení článku: 
27.7.2017 08:32
