Včera v osm hodin večer měla svůj koncert jedinečná holešovská šansoniérka Vlaďka Dvořáková alias Heda Pěňová. "Rozhodla jsem se ještě letos v rámci svého koncertu zahrát několik zhudebněných textů, které vydávali chlapci v Terezíně v ilegálním časopise Vedem a které zazněly i při inscenaci Brundibára. Jsou moc krásné, a proto je chci připomenout," říká Vlaďka Dvořáková.
Velmi často se na festivalu objevujete, máte cit zakomponovat do umělecké tvorby židovskou tématiku. Popiště, prosím, svůj vztah k tomuto tématu?
Nacházím stále nové inspirace a mnoho moudrosti, citu a něhy k životu samému, ať už v literatuře, poezii, hudbě… proto se k tomuto tématu stále vracím a mám chuť jej zpracovávat, neboť činí mi největší potěšení, když se pak stane inspirací i pro druhé. Ať už jen v podobě krátkého zamyšlení.
Loni jste představila dětskou operu Brudibár, která měla velký úspěch...
Brundibár – to je několikaletá záležitost. Premiéra byla již před třemi roky v rámci festivalu. Pak obnovená premiéra – speciální představení na půdě bývalé všetulské školy, které přijela zdokumentovat i Česká televize (bylo to také shodou okolností 70 let od uvedení v Terezíně). Poté reprízy v rámci festivalu Zuška Zuška ve Zlíně a derniéra v pražském Hagiboru. Krásné, dojemné, včetně setkání s pamětníky z Terezína. Neopakovatelný zážitek pro mne i děti. Loni jsme s několika bývalými protagonisty uvedli pásmo inspirované životem Hansem Krásy a terezínských dětí s názvem Naděje má jméno Brundibár. Tím se zatím kruh uzavřel..
Když odbočíme od židovského festivalu - čím se momentálně zabýváte?
Zabývám se už více než rok životem a tvorbou Jiřího Brdečky, rodáka z nedalekých Hranic. Fascinuje mě jeho dětství a vztah s tatínkem, kterého velmi brzy ztratil. A tak si plním svůj sen a zkouším vytvořit knížku pro děti, o klukovi, o přátelství. Zda se mi to podaří dokončit, to je ve hvězdách. No a tak střídavě kreslím, píši, vystřihuji, nalepuji….a následně to likviduji a začínám stále od znova.
Proč pseudonym Heda Pěňová? :)
Heda se mi líbí. Znám jednu, je stručná, věcná a jasná. Taková, jaká bych chtěla být, ale asi nikdy nebudu. Takže je to takový pěnový sen. A aby byl ještě více napěněnější, tak přidáme háček.
Děkuji :), Jana Rohanová
Hodnocení článku: 
27.7.2017 08:45
