logo Holešov Oficiální portál města
EN / DE

Achab Haidler: Naučit se hebrejsky? Potřebujete jen jedno: lásku

Achabe, během festivalu vedete minikurz hebrejštiny. A když se vrátíme úplně na začátek... Co Vás vedlo ke studiu tohoto jazyka?
Začalo to tím, že jsem poznal, že patřím taky do Židů, a když jsem chodil k adventistům sedmého dne v holešově, tak si všichni vybírali novozákonní jazyk, tedy řečtinu, ale mě se chtělo dělat hebrejštinu. Tak jsem se s ní poznal. Byla to biblická hebrejština.

Je těžké naučit se hebrejsky? Co to obnáší?
Lásku.

A trpělivost, že?
Vůbec ne. To je jako když se učíte anglicky nebo rusky, protože v tom prostě chcete být dobrá. Je to jako s každým jiným jazykem.
Rozumím. Kde všude hebrejštinu využijete?
Úplně všude od rána do večera. Při studiu tóry, když se s lidmi hádám o tom, jestli Pánbůh je nebo není, tak se to dá ukázat, jak to tam vlastně je, a také si myslím, že je dobrá služba tady na hřbitově - ukázat, kde co je napsané a kde ti předkové jsou. Takže tady to využiju taky.

Ano, vím o Vás, že se zabýváte překladem náhrobků. Kolik času na hřbitově trávíte?
Trávím ho tu tolik, kolik mi dopřeje Pánbůh. To znamená, že když leje, tak se tu nedá dělat nic.

A co jste zjistil?
To zjistíte, když si najdete www.chevra.cz a zadáte Holešov. Je dobré, když máte vědeckou, odbornou nebo historickou kolekci, která  není dokončená z řady objektivních důvodů, třeba proto, že kluci, kteří už před vámi něco dělali, tak si to vyšperkovali jen támhle u Šacha, ale ostatní je nezajímalo. Pojďme si zkusit sednou támhle k těm kamenům a zkusit odtrhat rukama to listí kolem, abychom mohli vůbec přečíst nápis. O nedokončené kolekci já ale nerad mluvím.
Každopádně jsme tu našli fantastické věci a kolegyně ještě prohledává matriky, takže se to propojuje, a ti, které to zajímá, brzy na tom webu, který jsem zmínil, najdou úplně všechno. Holešov byla poměrně známá židovská obec, byli tu kovotepci a zlatníci a potom, když  byly pogromy, tak sem přišel ten Šach a od té doby je známá i proto, že se tu narodilo něco, co pomohlo celému lidstvu k novému přemýšlení. To je taková velká věc, o které vědí všichni. Lidi ale už málo vědí, že jen jednu řadu za Šachem jsou přenádherné epitafy, které tam mají slivovicovi Jelínkové. Člověk občas najde lidskou radost, že tu někdo žil, něco udělal. Pak ho dali do hlíny a to je to nejjednodušší zjištění, které nic nemlží. Tak to prostě je.

Vraťme se k minikurzům hebrejštiny. Co se dá v těch několika málo hodinách obsáhnout?
Nic.

(smích) Myslela jsem si to.
Letos je takový nultý startovní ročník. Mám strašně rád Janičku Slovenčíkovou, která festival pořádá, ale tohle je trochu omyl. Za hodinu se nedá zvládnout vůbec nic. Můžeme naznačit a lidi navigovat, aby se třeba podívali na výukový portál, který jsme zpracovali a kde je to pomalu důsledně vysvětleno – dvacet minut na jednu lekci a nespěchá se. Dejme tomu, že tyhle dva minikurzy budou pro nové uchazeče alespoň inspirací, že by bylo zaprvé dobré studovat doma na netu a zadruhé donutit Janu Slovenčíkovou, aby příště udělala systematický týdenní kurz (úsměv).

Zájem o takový větší výukový blok by asi byl. Vaše minikurzy mají fantastickou návštěvnost… Přišlo dost lidí.
Bylo jich tam nečekaně hodně, dokonce tak, že jsme ani pro všechny neměli připravené podklady. Mile mě to potěšilo. Hodně.

Závěr minikurzu bude na hřbitově.
Bude to takový bonus. Pokud se lidé naučí nějaké znaky, tak bychom si to zkusili u těch čitelnějších náhrobků, co už umí.  Když Vás to naučím, tak Vás pak vyzkouším. Dělal jsem to takto se studenty v Jindřichově Hradci. Když jsem do nich celou noc hebrejštinu hustil, tak na mě hleděli trochu jako puci a zajímaly je jiné věci, ale když si to pak vyzkoušeli, tak tomu okamžitě propadli. Je to vlastně obrázkové písmo, a to mi zvládáme, poznáme je, a baví nás, že je poznáme. Někdy je to i soutěž o tom, jak je kdo pozorný.

V civilu jste herec v divadle v Ústí nad Labem. Kolik času se Vám tedy daří trávit v Holešově?
Každý rok tu trávím zhruba festivalovou dobu. Hřbitovům, kterým se věnujeme, se dá věnovat řekněme dva měsíce naplno v létě, pak počítačové práci, když prší, a pokud bychom ty dva měsíce znásobili patnáctkou, tak pořád za ta léta máme 50 tisíc hrobů zpracovaných, k tomu celý výukový portál a k tomu další věci. Na dva lidi a jednoho kamaráda, který ty věci narve do virtuálního světa, protože je na tyhle věci gramotnější, je to obrovský kus práce.

To určitě je...
A není to o chlubení. Jen chci říct, že když má někdo pocit, že jsme tu začínali 2002 nebo 2004 a pořád to není hotové, tak je to pak na trochu jinou debatu. Není lehké se dostat ke schématu hrobů, každý rok znovu číslujeme náhrobky, hledáme, jak na sebe nepřehledné řady navazují a to pak zabere třeba polovinu toho pobytu tady.  Když do toho Pánbůh zaprší a ta čísla umyje, tak jedeme znova.

Děkuji za rozhovor
Jana Rohanová

 

Hodnocení článku: rating starrating starrating starrating starrating star