Příběh pohřbívání očima archeologa

Je to velmi zajímavá odlišnost. Zatímco historici s pomocí zejména písemných pramenů zkoumají a popisují příběhy, které se v minulosti staly, jejich „příbuzní“, archeologové, zkoumají hmotné prameny většinou z dob prehistorických, kdy ještě neexistovaly žádné písemné prameny, či z dob protohistorických, kdy sice nějaké vznikaly, ale je jich velmi málo a na základě těchto hmotných pramenů – archeologických nálezů – příběhy vytváří, či se je snaží rekonstruovat, protože minulost, kterou se historici i archeologové zabývají, je především o příbězích.

Archeolog z Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Kroměříži, Mgr. Jiří Janál, Hulíňák a současně aktivní člen Vlastivědného kroužku Holešov, zahájil 8. listopadu ve studovně holešovské Městské knihovny řadu svých přednášek (rozvrženou na několik let), které se budou zabývat pohřbíváním z pohledu archeologa. Byla to přednáška nazvaná „Pohřbívání v pravěku I.“, která se zabývala pohřbíváním v době kamenné, bronzové a starší době železné. Už úvod do přednášky byl strhujícím příběhem – Jirka Janál popisoval své diskuse se členy výboru Vlastivědného kroužku o tom, zda by nebylo dobré udělat pro zájemce (zejména teď, v „dušičkové době“) vycházku po významných hrobech na holešovském hřbitově a popovídat o osobnostech, které jsou zde pohřbeny. Toto téma se vyvinulo k myšlence projít si holešovské hřbitovy, protože těch vlastně v našem městě bylo 5 (nejstarší hřbitov kolem kostela, mladší hřbitov ve Smetanových sadech, současný katolický hřbitov, evangelický hřbitov a unikátní židovský hřbitov, nepočítaje v to krypty pod oběma holešovskými kostely, již neexistující kryptu pod zbouranou Rosovou kaplí v Křižných zahradách a zřejmě zazděnou kryptu pod kaplí sv. Martina) a  tato myšlenka nakonec vyústila v poznání, že nejlepší by bylo nejprve seznámit zájemce se způsoby pohřbívání a jejich vývojem zejména na území našeho širšího regionu a potom s poučenými posluchači uskutečnit příslušné vycházky a exkurze. Ono se jeví téma pohřbívání poněkud morbidní, ale pro archeology je to vlastně největší studnice poznání – zatímco hmotné památky po běžném životě našich předků jsou mimořádně vzácné a neúplné, protože jejich běžný život zanechával především jen rychle mizející stopy, pohřbívání směřovalo k (často velmi úporné) snaze zachovat hrob co nejdéle, pokud možno navěky, tak, aby zemřelý nebyl rušen a současně často byl vybavován řadou předmětů jak denní potřeby, tak i přepychových. Dodnes se zachovaly v širokém okolí Holešova velké počty hrobů –jak  kostrových, do kterých byla pohřbívána celá těla zemřelých, tak žárových, které obsahují popelnice – urny - s popelem spálených těl zemřelých. Ostatně týden před přednáškou Mgr. Janála na stejném místě proběhla přednáška o unikátním nálezu germánského pohřebiště v nedalekém Roštění, které vydalo nevídaně zajímavé nálezy z doby přítomnosti římských vojsk na našem území.

Posluchači dostali základní informace o etapách – dobách -  pravěku, o kategorizaci pohřbívání, o zajímavých nálezech, spojených s pohřebišti a řadu dalších užitečných poznatků. Doufáme, že i nadále budeme mít možnost seznamovat se s mimořádně zajímavou archeologickou vědou a jejími příběhy.

Karel Bartošek

foto Irena Železná

 

Hodnocení článku: rating starrating starrating starrating starrating star