Už 20 let stojí v čele Střediska volného času Tymy Jarmila Vaclachová. Jak vzpomíná na samotné začátky, jak se středisku daří a co plánují?
Letos TYMY slaví dvacáté výročí. Jak celý tento příběh začal?
Příběh TYMY začal na podzim roku 2002. Pamětníci si určitě vybaví nekonečné diskuse o tom, co s budovou bývalé základní školy ve Všetulích bude. V roce 2002 zde skončila škola, budova osiřela… V té době jsem končila mateřskou dovolenou a zajímalo mě vše, co se v Holešově nabízelo pro děti a jejich volný čas. Při návštěvě starosty města na našem táboře jsme také narazili na toto téma. Slovo dalo slovo a já jsem měla možnost začít promýšlet, jaké aktivity bychom mohli v této krásné budově začít realizovat. Na přelomu roku 2002 – 2003 vznikla první koncepce, která se začala naplňovat v březnu 2003. Uskutečnily se první ukázkové a náborové akce – společenského tance a břišních tanců a všechny nás překvapil zájem, jaký veřejnost o tyto aktivity měla. Takže se nepotvrdil předpoklad, že všetulská škola je na okraji města a lidé sem chodit nebudou. Tyto první úspěšné akce mi nalily hodně energie do žil a potvrdil se správný předpoklad, že když nabídka bude zajímavá a pestrá, tak si lidé cestu najdou. Začala jsem kolem sebe shromažďovat různé aktivní lidi z různých oblastí, kteří mi radili a pomáhali. V té době byly budova pod MKS a byl zde jediný pracovník a to správcová, která se o budovu starala. Byly to krásné začátky, budova byla zcela prázdná, nebyl tady ani nábytek, ani žádná technika – kopírky, telefony,…. Zkrátka nic, jen chuť něco dělat.
Byl od začátku jasný směr nebo se vize vyvíjely a neustále vyvíjí?
Zaměření bylo jasné od začátku. Jednalo se o doplnění nabídky volnočasových aktivit pro děti a mládež v našem městě. Hned na začátku jsme si zvolili moto „Čím dnes naplníme srdce našich dětí, tím zítra ony naplní náš svět“. Toto moto nás provází celých 20 let. Myslím si, že nejlépe vystihuje to, co chceme, pro koho tady jsme a kam směřujeme. Samozřejmě co se týká nabídky různých aktivit, musíme sledovat nové trendy a také se těmto novinkám přizpůsobovat, i když ne úplně ve všem.
Ty jsi ve vedení organizace od samého začátku, které období by se dalo označit jako náročnější? Byly to začátky nebo třeba covid?
Každé období mělo svá specifika. Jednoduché období nebylo v podstatě žádné, ale s tím se musí počítat, když se začíná něco na zelené louce budovat. Ze začátku bylo vše nové a měli jsme radost z každé jednotlivé akce, z každého dítěte v kroužku. Toto období provázela velká euforie, nadšení, nápady, atd. V roce 2009 jsme se stali příspěvkovou organizací města. Byli jsme sloučeni se stávajícím střediskem volného času. Nastalo další období, ve kterém jsme museli rozšířit naši činnost i do regionů, začali jsme daleko více spolupracovat s obcemi v našem okolí. Období covidu nám přineslo spoustu pozitiv. Vzhledem k tomu, že jsme ze dne na den byli uzavřeni a nemohli jsme naši práci s dětmi vykonávat, tak jsme využili čas k rozsáhlé rekonstrukci vnitřních prostor TYMY a udělali jsme to, co bychom si v rámci běžného provozu nemohli dovolit. Naučili jsme se také spoustu nových věcí, byli jsme aktivní na sociálních sítích, natáčeli jsme různá videa, sportovní i jiné výzvy, připravovali putovní hry po našem městě atd. Cítili jsme velkou podporu a zájem od dětí i rodičů. Organizovali jsme v této době také on-line různé soutěže, abychom děti motivovali. Moc jsme se všichni těšili, až se naše činnost opět vrátí do zajetých kolejí. Některé změny z doby covidové nám ale zůstaly a jsme za to rádi - např. putovní hry, andělská pošta, svítící vláček atd. Pocovidové období jsme očekávali s velkou nadějí! Ze začátku to byla velká euforie a nadšení!!! To však brzy vyprchalo. Spousta dětí změnila za covidu své návyky a děti změnily také své zájmy. Některé věci jsme museli začínat budovat znovu a tvrdě! K tomu se také změnily společenské podmínky a klima ve společnosti. Mnozí začínali mít existenční potíže. Toto se projevuje také tím, že rodiče zvažují, které aktivity dětem dopřejí. Doba je teď velmi složitá a komplikovaná. A to nejen pro jednotlivce, ale také pro organizace a firmy. My v současné době procházíme spoustou legislativních změn. Na tyto změny musíme v naší činnosti reagovat. Přes všechny těžkosti této doby mám radost ze zájmu rodičů, dětí předškolního a mladšího školního věku. Tato věková kategorie v současné době je u nás zastoupena ve větší míře než dříve. Rodiče těchto dětí si uvědomují nutnost zapojení dětí do různých aktivit, důležitost socializace dětí a také navazování kamarádství a rozvíjení jejich dovedností. Z tohoto mám radost a je to také určitý příslib do budoucna.
Kolik spolupracovníků se kolem tebe vystřídalo a kolik je jich nyní?
Spolupracovníků za těch 20 let byla spousta – od jedné kolegyně v roce 2003 až po 10 v současné době. V našem týmu jsou jak pedagogové volného času, tak provozní pracovníci. Jsme jeden tým, ve kterém se snažíme vzájemně spolupracovat a každý má zde své nezastupitelné místo. Kromě interních pracovníků patří do našeho týmu spousta externích spolupracovníků a dobrovolníků. Bez jejich pomoci si naši práci nedokážeme představit. Jsou to skvělí vedoucí různých zájmových kroužků a také naše velké opory při organizování různých příležitostných akcí. Každé výročí je vždy příležitostí k rekapitulaci a ohlédnutí. Při přípravě oslav jsme také hledali v našich archívech a připravovali seznam hostů a našich bývalých kolegů. Za 20 let prošla TYMY spousta lidí. Využíváme také různých grantů z úřadu práce a také z Evropských zdrojů. Takže kromě našich spolupracovníků se jednalo také o spolupracovníky zahraniční. Většina z nich u nás zanechala nějakou stopu a mnozí i po odchodu s námi spolupracují jako dobrovolníci, vedou kroužky a jezdí s námi na tábory. Naše práce je velmi pestrá, zodpovědná, kreativní, ale je také náročná na čas, a ne každému práce ve volném čase vyhovuje. Jsem moc ráda, že v našem týmu máme několik opor, které tu jsou již od samého začátku i když v různých pozicích, např. začínali jako dobrovolníci a později se z nich stali kmenoví pracovníci. Dobrovolnictví je pro mě úplně top, co může být. Sama se cítím jako dobrovolníkem a svoji práci se snažím dělat se stejným zápalem a srdcem tak jak je to u dobrovolníků běžné. Moc si vážím všech dobrovolníků v různých organizacích, kteří pomáhají nezištně tam, kde je třeba.
Práce s dětmi je mnohdy obdivuhodná. Co na ní máš nejraději?
Ano, děti jsou úžasné! Práce s nimi mě přitahovala od útlého věku. Již v 10 letech jsem ve školní družině s ostatními dětmi nacvičovala besídky. Proto jsem šla také studovat na Střední pedagogickou školu do Přerova. Práci s dětmi považuji za své životní poslání. Prošla jsem ve školství různými pozicemi – pracovala jsem jako vychovatelka, vedoucí PO skupiny, učila jsem na ZŠ v Kostelci a posledních 20 let pracuji v TYMY. Za celou tu dobu jsem poznala, že děti vidí svět takový, jaký by měl být, vidí to, co je podstatné a důležité. Myslím si, že děti jsou pořád stejné. Přichází na svět bezbranné a to, co potřebují, je mít kolem sebe lásku, pochopení a zázemí. Děti také potřebují abychom jim věnovali svůj čas a svoji blízkost. Bohužel toto je v současné době nahrazováno různými technickými vymoženostmi. A přitom mám zkušenost, že si děti rády povídají, rády naslouchají, dokážou si hrát s jednoduchými předměty např. papírovými ruličkami, různými materiály, zbytky dřeva, kartony, různým odpadním materiálem. Pokud se jim tato možnost dá, tak se popustí uzda jejich fantazie a vymýšlí úžasné věci. Děti mě pořád něčím překvapují. Doporučuji všem dospělákům, aby si udělali čas a vrátili se ke knížce Malý princ, ve které najdou spoustu návodů a také odpovědí. Téma Malý princ jsme v loňském roce měli jako motivaci na táboře a bylo úžasné sledovat, jak děti prožívaly jednotlivé příběhy hlavního hrdiny.
Kde člověk neustále bere nápady?
O nápady není nouze, jsou všude kolem nás, jen se člověk musí pořádně dívat a poslouchat. Inspirace a nápady získávám z kontaktů s různými lidmi, nejvíce věcí mě napadá, když cestuji ve vlaku nebo jedu autobusem. To mám moc ráda.
A úplně ty nejlepší nápady mě napadají při kontaktu s dětmi. Stačí jim dát nějaké téma, prostor. Ráda s dětmi trávím čas jet tak povídáním. Mám také několik velmi dobrých přátel, kteří jsou stejně naladění jako já, a když se sejdeme, tak se vzájemně inspirujeme.
Z čeho máš největší radost?
Radost mám z každé maličkosti, která se nám podaří. Radost mi dělají úspěchy našich kroužků tanečních, sportovních, Zrníčka a dalších. Velkou radost mi udělala v loňském roce dokončená rekonstrukce půdy. Byla to náročná cesta, která trvala zhruba 6 let od prvního nápadu. O to větší byla radost z realizace této velmi náročné akce, kterou jsme museli řešit za provozu. Radost mi přináší také pěkné mezilidské vztahy. Mám radost také z toho, když svítí sluníčko, a radost mi přináší také moje dcera Kája. Myslím si, že na každém dnu a na každé situaci se dá najít něco radostného, i když to tak zprvu nevypadá…
Existuje jedno slovo, které by obsáhlo všechno, celou existenci TYMY? Je to třeba vděčnost, síla nebo spolupráce?
Těch slov by bylo několik – např. pokora, naděje, tým, výzvy, atd.
Ale úplně nejvíc ze všeho asi je to slovo RADOST!
Protože přes všechny peripetie, problémy a starosti to byla a je RADOST, kterou se snažíme dětem v TYMY rozdávat a také ji od dětí dostáváme zpět.
Na co se těšíš a na co se v podání TYMY můžeme těšit my?
Moc se těším na naše oslavy 20. narozenin, věřím, že se setkáme se spoustou přátel, kteří za námi přijedou zavzpomínat a také nás potěšit. Těším se, že se jim ukážeme v tom nejlepším světle a také, že se můžeme „pochlubit“ naší krásnou půdou, svézt je výtahem. Moc se také těším na léto a na naše tábory. Tábory jsou moje srdeční záležitost. Na tábory jezdím bez přerušení téměř již 50 let.
Je to příležitost být s dětmi v kontaktu 24 hodin denně, několik dnů. Vznikají zde silné přátelské vazby a krásné emoční prožitky, hlavně u večerního táborového ohně. Ale také třeba když celý den prší nebo je jiná nepohoda.
A těším se také na všechny nové výzvy, které jsou pře námi. Věřím, že práce, kterou dělám, má velký smysl obzvláště v současné době a chci společně s celým týmem svých spolupracovníků i nadále vytvářet v Holešově a celém širokém okolí pro děti a mládež co nejzajímavější podmínky a možnosti trávení volného času. Chci také poděkovat všem jednotlivcům, školám, organizacím za podporu a spolupráci. Děkuji také rodičům, kteří k nám své děti přivádí do kroužků a na akce za jejich důvěru a věřím, že tuto důvěru nezklameme. Děkuji také všem svým spolupracovníkům za jejich pracovní nasazení. Poděkování si zaslouží také naši bývalí kolegové a dobrovolníci ze zahraničí. Na závěr chci poděkovat našemu zřizovateli městu Holešov za podporu po celou dobu existence SVČ TYMY.
Hana Helsnerová
Hodnocení článku: 
21.4.2023 13:55
