Že v našem malém městě umíme spoustu věcí, to se celkem obecně ví. Ale že jsme schopni uspořádat operní a dokonce barokně operní představení a to silami Základní umělecké školy F. X. Richtera, to by doteď jistě nikdo nevěřil. Ale ano, jde to!!!!
Celá záležitost má poněkud složitější pozadí. Holešovská ZUŠka, instituce, která obrovsky přispívá k rozvoji kultury v našem městě, a to nejen výchovou stovek malých muzikantů, zpěváků, dramatiků a výtvarníků, ale i pořádáním a zajišťováním desítek kulturních akcí a vystoupení pro všechny instituce a spolky v našem městě, letos slaví tři čtvrtě století od svého vzniku. Takovéto výročí si přímo říká o předvedení toho nejlepšího, co tak zasloužilá instituce umí. Osvícené vedení školy využilo velmi dobře fungující spolupráci mezi pěveckým, dramatickým a výtvarným oddělením a trouflo si na nesmírně náročnou výzvu. Na nastudování barokní komické opery dřevohostického rodáka, kantora, regenschoriho a skladatele Josefa Schreyera (můžeme se setkat s různými transkripcemi jeho jména – Schreier, Šrajer, Schrajer a dalšími), narozeného v roce 1718, který je v našich končinách znám jako autor Moravské mše vánoční – Missa pastoralis in C. Tento moravský hudebník, působící ve druhé polovině svého života v Horních Uhrách, je pravděpodobným autorem několika oper a oratorií, které se vážou ke střední Moravě. Nejznámější z nich je komická lidová opera v hanáckém nářečí, nazvaná „Kterak Landebork od Prahe z Království českého ani nepškna, boďte s Bohem, hébal“, zkráceně Landebork. Tento relativně krátký útvar, vycházející hodně ze školských – žákovských her, provozovaných v klášterním a akademickém prostředí, disponuje mimořádně silnou poetikou vrcholně barokního kulturního venkovského prostředí, ještě nezkaženého profesionálními operními (zlo)zvyky a divadelní machou, a přitom obsahuje všechny součásti a znaky tehdy módní italské opery.
Díky kontaktům ředitele ZUŠ, Petra Juráška, se podařilo k hudební spolupráci na této opeře získat ten nejpovolanější soubor – špičkovou Musicu Figuralis pod vedením Marka Čermáka. Tento orchestr, věnující se interpretaci barokní a klasicistní hudby středoevropské provenience na dobových nástrojích, už navíc měl zkušenosti s provedením Landeborka. Vše ostatní ale bylo na učitelích a žácích ZUŠky. A ukázaly se věci!!!!
Především skvěle vedené malé zpěvačky z třídy Kateřiny Juráškové předvedly, že zpěv v našem městě prožívá opravdovou renesanci, dokonce úplný výbuch. Skoro dokonalé soprány představitelek syna, matky a rektora a naprosto překvapivý hlubší alt představitelky otce nejenom zcela nadchnuly posluchače naprosto neočekávaným zvládnutím těžkých recitativů i árií, ale i skutečně barokním posazením hlasu a přednesem. Pěvecké mistrovství dětských zpěvaček bylo v dokonalé rovnováze s dramatickým provedením opery. Vladimíra Dvořáková jako režisérka a scénografka zúročila své bohaté zkušenosti z řady dramatických a hudebních představení a ukázala se jako mimořádně zralá osobnost. Její velmi originální vidění divadelního a operního světa se naprosto překvapivě a dokonale protnulo s barokní lidovou poetikou Landeborka a dalo vzniknout fascinujícímu představení, které doslova hýřilo nápady. Loutkové pohyby, charakteristické pózy a „strnutí“ zpěvaček mimo zpěv přesně odpovídaly statickému pojetí libreta. Naproti tomu naprosto rozpohybovaný druhý a třetí plán „jeviště v jevišti“ řadou domácích zvířátek (a vojáků), představovaných menšími členy dramatické třídy s důmyslnou choreografií a rekvizitami dodávaly představení rozkošnou dynamiku hanáckého dvora, ještě doplněnou pohybem loutek. I kostýmy s řadou vycpávek zdůrazňující kulatost vypasených Hanáků a s moderními karikujícími odkazy na lidové kroje působily v Landeborkově komické a hodně satirické poetice u dětských představitelů naprosto přirozeně. Stejně tak rekvizity – vlastně různé variace na hanácké koláče, o kterých se v této opeře prakticky neustále zpívá, využité navíc k tomu, že zpěvačky i sbor v jednom kuse jakoby jedly a popíjely, se přesně trefily do děje opery.
Ostatně děj opery je velmi jednoduchý – onen Landebork je hanácky zkomolený výraz pro Brandenburka Branibora – tedy Prusa (vzpomeňme na známou lidovou „Zle matičko, zle, Brandenburci zde“ ze stejné doby). Popisuje v době vzniku opery aktuální událost – pruští vojáci za sedmileté války (1756 – 1763) odvedou hanáckého synka na vojnu, matka s otcem si po něm stýskají a snaží se ho spolu s rektorem z vojny osvobodit, mezitím jsou ale Prusové (Landebork) u Prahy poraženi rakouskými vojsky a hanácký synek utíká domů, kde si s rodiči a s rektorem vypravují o této válce, o špatnosti Landeborka a chválí a opěvují císařovnu Marii Terezii. Námět sám sice není příliš veselý, ale komičnost děje je tvořena značnou naivitou jednajících Hanáků, pro které je nejdůležitější jídlo (když rektor řekne rodičům, že jim s osvobozením syna může pomoci Fortuna, matka ihned přemýšlí, jaké koláče ji má napéct) a současně jejich (zejména slovní) odvahou (těší se, jak budou Landeborka „křevakama dřít“).
Provedení Landeborka bylo naprosto nečekané – nebyla to dětská hříčka, ale velmi dobře zahraná a zapívaná (a samozřejmě skvěle hudebně provedená) lidová barokní opera, plná kouzelných, originálních nápadů a překvapení. Naprosto dokonalý dárek, který holešovská ZUŠka nadělila našemu městu ke svým 75. narozeninám. A naprosto překvapivý zázrak na holešovské hudební scéně.
Díky a moc, moc se těšíme na další takovéto počiny!!!
Karel Bartošek
foto Hana Helsnerová
Hodnocení článku: 
5.5.2023 21:51
