Velkou zásluhou Městského kulturního střediska je vytvoření a udržování dlouholeté tradice jarních studentských představení Konzervatoře Pavla Josefa Vejvanovského Kroměříž na holešovském zámku. Studenti pěveckého oddělení a studentského symfonického orchestru konzervatoře pod hudebním vedením Jiřího Kadavého každoročně připravují dramatické nastudování většinou operetního či lehčího operního díla ze zlatého fondu světové hudby. Letos přišla řada na vlastně první skutečnou operetu, Orfea v podsvětí od Jacquese Offenbacha. Divadelní režie se ujal další pedagog konzervatoře, Antonín Valenta.
Holešováci, kteří už některou z konzervatorních operet zažili a zjistili, že se mohou těšit na krásný umělecký zážitek a současně perfektní zábavu, si opět přišli na své.
Dílko „papá“ Offenbacha je samo malým hudebním, ale i dramatickým drahokamem. I když Orfeus byl poprvé uveden už v roce 1858 (!!!!), dodnes překvapuje svým vtipem, ironií, svěžím sarkasmem a nádhernou, mimořádně melodickou, až „šlágrovou“ hudbou. A studentské nastudování skvěle vytěžilo všechny přednosti a možnosti tohoto opusu a přidalo tomu navíc nefalšovanou mladistvou hravost, bezprostřednost a spontánnost spolu s velmi dobrým uměleckým zpracováním.
Silně obsazenému orchestru se podařilo vystihnout typický zvuk francouzských (a italských) orchestrů 19. století s lehce „plechovým“ podtónem. Pěvecké party byly podány vesměs velmi dobře a kde trošičku chyběla síla hlasu či pěvecká zkušenost, byly bohatě vyváženy nefalšovaným nadšením interpretů. Ostatně vysoký koloraturní soprán Michaely Němcové v roli Eurydiky byl naprosto skvělý a ještě o této mladinké pěvkyni uslyšíme, protože talentu má na rozdávání. Herecké a taneční výkony zpěváků byly neodolatelné a okouzlující. A režie si perfektně pohrála s dynamikou a bezprostředností interpretů a rozprostřela představení po celé ploše sálu a to naprosto účelně. Ostatně i využívání hudebních motivů ze skladeb Boney M (a Franze Suppého, jehož Lehká kavalerie byla hudební vizitkou Merkura, cválajícího na dětském koníkovi s poselstvími pro bohy) se nakonec ukázalo jako zábavný projev studentského rebelského humoru. Konzervatoři se také již tradičně nedostávají mužští zpěváci, ale transponování několika mužských rolí (Jupiter, Veřejné mínění a Styx) do sopránových (mezzosopránových) partů bylo velmi zdařilé a opět, jako celé představení, mimořádně milé. A závěrečný kankán, jeden z největších hitů všech dob, si s chutí zatančili všichni účinkující bez výjimky a roztleskali nadšené diváky. Představení se nelíbilo jen dospělým a mládeži, ale překvapivě i relativně velmi malým dětem, které jsou těmi nejpřísnějšími kritiky. Takže opět na jedničkou s hvězdičkou!!!!
A na okraj – lehké „dvoutřetinové“ závěsy z bílé a žluté látky, pokrývající od plesové sezony velký sál zámku, sice ubírají na jeho monumentalitě a slohové čistotě ALE mimořádně zlepšují akustiku, která bylo tentokrát rovněž bez chyby.
Karel Bartošek
foto Hana Helsnerová
Hodnocení článku: 
7.3.2024 08:44
