Orienťák si člověka zkrátka získá

Bílo-oranžové fáborky, mapa, kompas – to stačí k tomu, aby se obyčejná procházka nebo běh lesem dostal do zcela jiné úrovně, a sice úrovně orientačního běhu. Také v Holešově působí oddíl orientačního běhu, jeho členové se pravidelně schází, trénují a o předešlém víkendu uspořádali další ze závodů. Tentokrát v krásném lesním prostředí v Pacetlukách.

Při příjezdu do zázemí závodů patří mezi první dojmy překvapivě klidná atmosféra, závodníci se v poklidu a beze stresu přesouvají na start, každý na svůj čas, protože se pochopitelně nestartuje hromadně. Druhý překvapivý dojem přináší věková rozmanitost závodníků, jedná se o skutečný průřez všech generací. Nejmladší závodníci mají kolem šesti let, ten nejstarší pak třiadevadesát.

Závodí celé rodiny, každý sám za sebe a přesto společně. Každá kategorie má svou vlastní trať vyznačenou na mapě, kterou závodníci poprvé odhalují až po odstartování. Následuje krátké vyhodnocení terénu a pak už se nechají vést značkami v mapě, kompasem i vlastním orientačním smyslem. Jejich cílem je proběhnutí všemi kontrolami, které už nedisponují děrovačkami, ale čipy, díky kterým se data načtou do systému. Děti do 10 let jsou vedeny fáborky, které ale, jakmile se naučí číst v mapě, nemusí respektovat a mohou si trať zkrátit na původní vzdálenost. Fáborky jsou na jednu stranu usnadněním, ale zároveň vyznačují delší trasu, jsou tedy mírně znevýhodňující. To děti vede k touze umět se zorientovat podle mapy.

Tento ekologický sport, který nevyžaduje žádné speciální povrchy ani žádné zvláštní vybavení, se stává čím dál modernějším. Ctí zásady fair play a v účastnících umocňuje blízký vztah i úctu k přírodě. Děti se naučí vnímat své okolí, vybaví je schopností rozhodovat se sám za sebe a zároveň nabídne možnost zdravého pohybu. A o tom všem právě orienťák je.

Holešovský oddíl rád přijme nové členy. Vedoucím je Antonín Peška, srdcař, který pravidelně jezdí závodit a spolu se svými kolegy z oddílu reprezentuje město Holešov. „Rád se sice jdu proběhnout do lesa jen tak, ale jakmile mám v ruce mapu, je to pro mě úplně jiná pohádka,“ říká s úsměvem Peška. Orienťák si člověka zkrátka získá.

Hana Helsnerová