logo Holešov Oficiální portál města
EN / DE

Adventní půjčování v Městské knihovně

Kdo v Holešově v posledních letech touží po silném zážitku, měl by jít do knihovny. Opravdu, Městská knihovna v Holešově žije neskutečně intenzivním a originálním, svébytným životem a je bezkonkurenčně nejlepším a nejaktivnějším centrem kultury v našem městě.

Mezi skvělé aktivity pracovnic knihovny patří mimo mnohé jiné tzv. Adventní půjčování. Už v loňském roce autor těchto řádků málem nevěřil svým očím, když při chůzi po náměstí v brzkém odpoledni spatřil ve výloze knihovny živého Mikuláše, anděla a čerta – a až při bližším pohledu zjistil, že jsou to naše knihovnice, převlečené za mikulášskou družinu. A aby se neopakovala, přišla děvčata z knihovny v letošním roce se zdokonalením. V úterý 5. prosince obsluhoval v dětském oddělení krásný anděl a laskavý, ne moc strašidelný čert (kteří nabízeli dětem vánoční cukroví, bonbony a křížaly), ale v oddělení dospělém nejeden návštěvník zažil, mírně řečeno, překvapení. Už přede dveřmi do oddělení vítala příchozí poněkud strašidelná loutka, zahalená v bílém (té se dokonce několikrát polekala i sama vedoucí knihovny) a podle popisek na ní to byla typická folklorní postava adventu v 19.století – svatá Barbora, čili Barborka. A přímo v oddělení obsluhovaly zpočátku poněkud vykolejené návštěvníky opravdové Barborky v bílém oděvu, s bílým zavinutím na hlavě, s pomoučenými (tedy prozradím to – bíle popudrovanými, protože mouka nedrží) obličeji. Celé oddělení, opět nabízející typické adventní pohoštění – křížaly a perníčky, bylo vyzdobeno v barborkovském duchu – nechyběly samozřejmě „barborky“, které známe – tedy na sv. Barboru utrhnuté větvičky ovocných stromů, které by měly do vánoc vykvést (ostatně od Barborek jsem se dozvěděl, že ty barborky musí trhat nevinná panna, jinak nevykvetou, tak si počkáme a budeme na těchto stránkách čtenáře informovat, jak se to v knihovně podařilo a jak je to s nevinností našich knihovnic) , nade dveřmi byly pověšené ehm, …punčochy s dárky a všude se mohl návštěvník dočíst různé informace o adventních zvycích v našich krajích i pranostiky, vážící se k Barborce (které lze s trochou zjednodušení a výjimek shrnout, že pokud je na sv. Barboru - 4. prosince - teplo, bude na vánoce zima a naopak, což v letošním roce, kdy bylo počasí takové neurčité, ani teplo, ani zima, bude těžko zkontrolovatelné). Dále jsem si zapamatoval, že tam, kde chodila sv. Barborka (často se sv. Lucií) už nechodil sv. Mikuláš, bude tedy dospělé oddělení naší knihovny zřejmě mikulášské návštěvy ušetřeno. A také jsem se dozvěděl (no jsme v knihovně, středisku vědění v Holešově), že červené, či spíše rudé pentle, kterými jsou Barborky opásané, zřejmě vycházejí z legendy o sv. Barboře, panně, které její otec usekl hlavu, když zjistil, že se stala křesťankou a připomínají její nevinně prolitou krev (no a zřejmě jsem přišel v této souvislosti i na symboliku svého svátečního červeného svetru s lyžujícím sněhulákem, je to asi taky připomínka sv. Barbory).

Prostě všichni, kdo v úterý do naší Městské knihovny zavítali, se královsky bavili – děti tradičně, dospělí zcela originálně a ještě se poučili a vzdělali ve zvycích našich nedávných předků, které jsou bohužel značně zasuty pod komerčním nánosem, tupě zjednodušujícím a primitivně populistickým.

Prostě opět bylo v knihovně dobře, přívětivě, laskavě, vesele a příjemně. Takové pravé adventní pohlazení po duši s milými, ušlechtilými lidmi. A i když se Barborky, anděl a čert snesli do knihovny jen v ten jeden den, adventní barborkovská výzdoba bude v knihovně až do vánoc a zarámuje i další adventní akce – například ve čtvrtek 14. prosince to bude předvánoční setkání nad lidovými betlémy a dalšími vánočními tradicemi s folkloristou M. Machálkem.

A na závěr si dovolím jednu poznámku. Z knihovny opět celý den vyzařovala na kolemjdoucí a návštěvníky, kteří si třeba ani nešli nic půjčit, jen se zastavit v čítárně, podívat se na internet, omrknout novinky, zjistit, co se chystá v kulturních aktivitách ve městě, prohodit s knihovnicemi pár slov, skvělá, originální atmosféra a všichni se perfektně bavili. Tohle je poslání veřejné knihovny v té její nezaměnitelné roli společenského a kulturního střediska právě na takovém malém městě, jako je Holešov. Knihovnu dělají lidé, kteří tam pracují a její návštěvníci, ne velikost a vybavenost sálů – to je už jen třešnička na dortu. To by se především mělo vzít v potaz při probíhajících diskusích, kde by měla být knihovna v budoucnosti umístěna. Jistě pochopitelná a dobře míněná snaha umístit knihovnu do obrovských, ale hůř dostupných a přece jen vzdálených sálů zámku trošku připomíná toho sedláka, který viděl u svého příbuzného ve městě koupelnu – moc se mu líbila, ale byla taková malá, nevzhledná. Tak si ji postavil nádhernou, skvěle vybavenou, prostornou – ve stodole na druhé straně zahrady. No a stejně se se svou rodinou nemyl, protože přes tu zahradu se nikomu nechtělo chodit…. Naše knihovna je skvělá proto, že má skvělé pracovnice, skvělého ducha a atmosféru, skvělou vedoucí – a taky že je „za rohem“ a každý do ní najde cestu. Že je přirozeným místem setkávání lidí. A to, při vší úctě, v zámku nemůže plnit.

Karel Bartošek

 

Hodnocení článku: rating starrating starrating starrating starrating star