Je stále víc Holešováků (letos už jich bylo skoro pět set) kteří si nedovedou představit začátek roku bez slavnostního novoročního koncertu ve velkém sále zámku. Ten letošní byl navíc mimořádný – jednak se jednalo o jubilejní, už desátý novoroční koncert (a i my, co jsme byli na všech, si možná nepamatujeme, že ten první provedli zlínští filharmonici, zatímco zbývajících devět už hrál výhradně Holešovský komorní orchestr Ivo Kurečky, a že na prvních ročnících se uprostřed sálu choulilo několik desítek posluchačů, zatímco teď začíná problém, že se všichni nevejdou do sálu) a jednak tento koncert zahájil rok velkých výročí, především stého výročí osamostatnění Republiky československé, prvního státu nás a Slováků, na který dodnes ve své státnosti navazujeme a dále významných osmičkových výročí (1938 – Mnichovský diktát, 1948 – komunistický převrat, 1968 – Pražské jaro a sovětská okupace). Výročí republiky byla věnována celá dramaturgie koncertu. Všichni hudebníci, zpěváci i starosta města, který koncert po provedení „historické“ hymny RČS zahájil, byli ozdobeni trikolórami, výběr skladeb byl letos výhradně z našich národních skladatelů a jejich proslavených „pecek“. HKO, který ze svého místa prvního houslisty dirigoval sám Ivo Kurečka, byl opět doplněn o skvělou dechovou sekci a podařilo se mu dosáhnout ve většině velmi dobrého zvuku – zejména závěrečná Kmochova Česká muzika byla tak dovedně naaranžována, že zněla, přesto, že byla provedena převážně smyčcových orchestrem, jako dechovka. Ale i Smetanovy a Dvořákovy skladby se podařilo interpretovat velmi důstojně a se zvukem, který přesáhl velikost komorního orchestru. Jako hosté opět již tradičně vystoupili Kristýna Vylíčilová, která zazpívala árie z opery Dvě vdovy a Jakobín a Aleš Janiga, který se podílel na slavném duetu My cizinou jsme bloudili z Jakobína. Zejména Kristýna Vylíčilová podala opravdu úžasný výkon, svůj poněkud níže posazený soprán ovládá skutečně mistrovsky a není se co divit, že v této sezóně ji čeká debut v Národním divadle ve Figarově svatbě (ostatně to by si zasloužilo jistě nějaké zájezdy z Holešova na její představení do Zlaté kapličky). Koncert opět konferoval klavírista Lubor Horák (podle svých slov povýšený letos z trianglisty na činelistu) a to skutečně mimořádně vtipně a rozmarně – je vidět, že i on s postupem let zraje a vyloženě si říká o to, aby byl využíván jako skvělý konferenciér. No a tradiční závěrečný, obecenstvem skandovaný Radeckého pochod, při kterém Ivo Kurečka, podobný světově proslulému André Rieuému dirigoval i posluchače se smyčcem v ruce, byl milou tečkou – opět jsme se po nacionálně vypjaté přehlídce českých autorů a skladeb dostali k rakouskému Johannu Straussovi st. a ke skladbě, která vlastně charakterizuje Rakousko – Uhersko a kterou kromě nás v Holešově zakončují novoroční koncert i Vídeňští filharmonici (se stejnou dramaturgií).
Po skončení milého a příjemného koncertu pozval starosta města všechny posluchače na pohár vína a tak se Holešováci setkali v malých sálech zámku, přáli a připíjeli si na nový rok, besedovali a dobrou vůli spolu měli. Kéž se ten letošní rok odehraje celý v té příjemné, přátelské atmosféře novoročního koncertu!
Karel Bartošek
Foto Hana Helsnerová
Hodnocení článku: 
8.1.2018 09:12
