logo Holešov Oficiální portál města
EN / DE

Žítkovské čarování Holešovu učarovalo

Román Žítkovské bohyně od spisovatelky Tučkové natolik zasáhl čtenáře napříč generacemi a regiony, že se kolem bohyní strhla lavina zájmu a nevídané pozornosti. Magie a mystično má v sobě totiž od pradávna cosi přitažlivého, co i nezdolné odpůrce donutí se nad některými věcmi zamyslet. Nejinak je tomu v případě bohyní. Lidé, které zklamalo vše rozumově a vědecky podložené, se nakonec k bohyním také ubírali a obraceli k nim svou naději v otázkách nemoci i mezilidských vztahů.

Na téma žítkovského čarování přijel do Holešova přednášet autor stejnojmenné knížky Jiří Jilík, který se bohyněmi již pěknou řádku let zabývá. Za svůj život stihl být učitelem, novinářem, publicistou, spisovatelem a je také folkloristou. Jak sám uvádí: „Mým osudem se stal Vlčnov a jízda králů. Deset let jsem učil děti mateřskému jazyku a dějepisu, ale učil i sebe – naslouchat řeči moudrých lidí, symbolům a významům tradice, zpěvu písní, když se s jinými muži držíme kolem ramen, i vření vína v bečce. Nikdy nebudu moc splatit této vesnici, čím vším mne obohatila.“

Přednášející posluchačům přiblížil samotné, téměř zapomenuté místo – Moravské Kopanice. Jsou oblastí čarovnou, krásnou, ale lidem se zde nežilo nejlépe. Živili se převážně zemědělstvím a pastevectvím a obývali chudé chaloupky s doškovými střechami. Součástí přednášky byl také krátký film o životě na Kopanicích. Byl představen, jako chudý a neúrodný, ale zároveň veselý a plný lásky. Kraj značně zaostalý, ovšem s fenoménem, který ho proslavil. Tím byly právě některé kopanické ženy, které věštily budoucnost z vosku nalitého do vody, a bylinkářky, které uměly zahnat leckterý neduh či dokázaly poznat, že některému pacientovi již není pomoci. Jiří Jilík popsal také jejich nejednoduchý život. Mnohdy se od nich vlastní děti odvrátily, lékaři a soudy je pronásledovali a negativně se k nim stavěla i katolická církev. Oproti tomu byly ale bohyně dříve volány do nemocnic k umírajícím pacientům, aby je smířily s jejich stavem a uklidnily je před odchodem z tohoto světa. Bohyně byly navíc nábožensky založené.

Během přednášky, kterou zajistila Městská knihovna Holešov, si plná sala terrena v holešovském zámku vyslechla několik úryvků z knih, týkajících se žítkovských bohyní. Ať už šlo o negativisticky laděnou knihu faráře Hoffera, kde vylíčil tyto ženy jako podvodnice a odsunul je tak kamsi na periférii lidské společnosti, nebo o pravý opak, kladně a pozitivně stavěnou známou knihu Amálie Kutinové. V díle Gabra a Málinka v čarovné zemi je totiž zmínka o podivuhodných ženách, které se na moravskoslovenském pomezí Bílých Karpat zabývaly bílou magií. Říkalo se jim bohyně, byly hodné a nikomu neubližovaly.

Jiří Jilík nabídl posluchačům střízlivou protiváhu k oblíbenému beletristickému dílu Žítkovské bohyně. Celý fenomén kopanického čarování tak zařadil do souvislostí hlavně tedy z historického hlediska. Nápomocny mu byly také osobní zkušenosti z několika setkání s jednou z posledních bohyní, Irmou Gabrhelovou (která zemřela v 96 letech na počátku roku 2001). Také si nechal věštit a věštba se vyplnila. Jestli šlo pouze o náhodu, už nikdo nezjistí. Ono totiž v magických záležitostech dost záleží na víře každého z nás.

Hana Helsnerová

 

Hodnocení článku: rating starrating starrating starrating starrating star