Verše Věry Weislitzové, manželky spisovatele Arnošta Lustiga, které jsou odrazem jejího osobního příběhu, poznamenaného holocaustem, jsou zároveň pro autorku jedinou možností, jak se o svůj životní příběh podělit. Nedokáže o něm hovořit, dokáže jen psát...
Dramatické zpracování sbírky básní „Dcera Olgy a Lea“ přineslo do holešovského klubu nádech otřesně minulosti, podané strhujícím výkonem Barbary Lukešové a Josefa Herverta za doprovodu písní Kateryny Kolcové. Celé představení bylo doplněno rodinnými fotografiemi a kresbami, což vytvořenou atmosféru ještě umocňovalo. Divadelní zpracování bylo vytvořeno k 70. výročí vzniku státu Izrael, za jehož samostatnost Věra Weislitzová jako příslušnice Hagany bojovala.
Jaký byl Arnošt Lustig? Nenahraditelný a nezapomenutelný
Ve vzpomínkách se do Holešova vrátil také spisovatel Arnošt Lustig. Spisovatel, který z českého jazyka málem propadl, ale prostřednictvím slov i přesto zanechal ve všech čtenářích tlustou rýhu, která nejednoho člověka donutila alespoň přemýšlet o zrůdnostech, které se opravdu staly. „Fotr to všechno psal za ty, kteří už nejsou, kteří to nemohou už nikomu říct. Bral to jako dluh, který musí splatit,“ vzpomínal na spisovatele jeho syn Pepi. Arnošt prý často říkával: „Já mohu odpustit, ale co mí rodiče? Mí přátelé? Ti už nemohou...“
Vzpomínkový pořad jakoby završil a zhutnil to, co bylo toho večera řečeno.
Hana Helsnerová
Hodnocení článku: 
26.7.2018 22:04
