F. X. Richter

Skladatel, kapelník, interpret a hudební teoretik a organizátor.

František Xaver Richter se narodil v Holešově v roce 1709, kde se dostal i do styku s Holzbauerovou zámeckou kapelou, která působila ve službách rodu Rottalů v holešovském zámku. Poté studoval v Uherském Brodě u jezuitů a dále ve Vídni, Francii, Holandsku a v Anglii. Poté působil jako „vícekapelník“ knížete-opata v Kemptenu ve Švábsku a následně 22 let byl houslistou, skladatelem a zpěvákem-basistou v knížecím orchestru bavorského kurfiřta Karla Theodora v Mannheimu (v letech 1747 až 1769). I když zde nedosáhl významnějšího formálního postavení, byl v tomto hudebním prostředí, které představovalo absolutní špičku v celé Evropě, velmi činorodý. F. X. Richter byl vlastně hlavním hudebním pedagogem mannheimského hudebního života. Napsal zde německy teoretické dílo “Poučení o harmonii aneb důkladný návod k hudebnímu umění a pravidelné kompozici”, které bylo jednak jediným teoretickým dílem, vzešlým z mannheimského orchestru, jednak shrnovalo teoretická východiska toho, čemu se později začalo říkat “Mannheimská škola”. Patřil tedy k několika hlavním osobám mannheimského hudebního života.

Od r. 1769 působil jako kapelník dómského sboru ve Štrasburku, kde i 12. 9. 1789 zemřel. Jeho chrámové i světské skladby se těšily ve své době velké vážnosti a vycházely v tištěné podobě v mnoha evropských zemích. Vynikal i jako učitel kompozice a jeho žáky byli mnozí významní hudebníci. Byl čelním představitelem tzv. Mannheimské hudební školy a svými komorními a orchestrálními díly přispěl k vývoji klasického instrumentálního slohu (ovlivněn jím byl např. W. A. Mozart, J. Haydn a další velikáni).