logo Holešov Oficiální portál města
EN / DE

Historie

Město Holešov leží na úpatí nejzápadnějších výběžků Hostýnských vrchů, na rozhraní Hané a Valašska, na březích říčky Rusavy. Již ve 12. století bývala osada lenním statkem olomouckých biskupů, což stvrzuje známá listina biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1141. Někdy v průběhu let 1300 – 1322 došlo k přeměně trhové vsi na plnohodnotné město a listiny z této doby dokládají i existenci panského sídla. Od druhé poloviny 14. století byl Holešov v držení pánů Zdeňka a Ješka ze Šternberka, z nichž druhý byl zakladatelem holešovské větve Šternberků. Koncem 16. století se Holešov stal majetkem Karla st. ze Žerotína a po něm Ladislava ml. z Lobkovic. Za třicetileté války bylo město pleněno Valachy a Švédy, ušetřeno nebylo ani císařskými vojsky. Nejvíce utrpělo v roce 1643, kdy jeho dvě třetiny lehly popelem.

Po roce 1650, kdy přešel do držení rodu hrabat Rottalů, dostává Holešov novou podobu. Je postavena monumentální budova zámku a její interiéry vyzdobeny umělci z oblasti Ticino, vybudován chrám Nanebevzetí Panny Marie, ke kterému byla později přistavěna pohřební kaple Rottalů, zvaná Černá kaple, jejíž výzdoba je dílem sochaře Gottfrieda Fritsche. Holešovský rodák, architekt a sochař Tomáš Šturm, je tvůrcem filiálního kostela sv. Anny, o jehož interiér se zasloužil olomoucký sochař Ondřej Zahner. Při zámku, v němž probíhal čilý divadelní a hudební život, byl vybudována vrcholně barokní zahrada podle francouzského vzoru.

V roce 1762 vymřel rod Rottalů po meči. Vnučka posledního z Rottalů Barbora se provdala za hraběte Erdödyho a po její smrti přešlo panství na její syny Karla a Františka. Karel odkázal Holešov své dceři Barboře, po jejímž sňatku s Eugenem hrabětem Vrbnou zůstává Holešov v držení rodu Vrbnů.

V roce 1850 je v Holešově zřízeno okresní hejtmanství a okresní soud. Předtím obstarávaly politickou správu a soudnictví vrchnostenské úřady jednotlivých panství. Místo magistrátu s purkmistrem dostalo se městu voleného starosty a tří radních. Holešov se ve druhé polovině století začal probouzet i národnostně, horlivými vlastenci byl založen Čtenářský spolek, pěvecký spolek Podhoran, hasičsko-sokolská jednota Sokol. Město mělo v té době kolem 5 000 obyvatel.

Okresní město se stalo i ekonomickým střediskem. Zprvu to bylo sídlo velkostatku a většího počtu obchodnických a řemeslnických živností, z nichž některé nabývaly tovární charakter. Mezi průmyslovými podniky byl nejvýrazněji zastoupen průmysl dřevařský a nábytkářský, pletárenský a potravinářský. Patřil mezi ně zejména závod bratří Thonetů, vyrábějící ohýbaný nábytek, a Kneislova továrna na cukrovinky ve Všetulích, pivovar a sladovna. Později přibyly k nim podniky kovodělného, chemického a kožedělného průmyslu i několik tiskáren, z nichž nejznámější je Klabusayova litografie, která spolupracovala s řadou našich předních malířů.

Počátkem července 1914 byla zahájena velkolepá Krajinská hanácko-valašská výstava v Holešově, která však musela být ukončena krátce po oficiálním vyhlášení války Rakousko-Uherska Srbsku. Počátkem prosince 1918, propukl v Holešově protižidovský pogrom, který si vyžádal dva lidské životy.

V poválečném období Holešov opět ožil stavebním ruchem. Byly postaveny nové budovy okresního soudu či Spořitelny města Holešova, několik městských činžovních domů, vybudována nová kanalizace a vodovod. Bohaté národopisné sbírky, shromážděné ředitelem městské spořitelny Rudolfem Janovským, se staly základem pro otevření expozice městského muzea. Holešov se stal sídlem cejchovního úřadu, katastrálního měřičského úřadu, okresního silničního výboru a v letech 1938–1939 byla v nově vybudovaných kasárnách umístěna vojenská posádka - hraničářský prapor č. 10.

V období okupace byl přechodně v letech 1942–1945 zrušen holešovský okres, aby byl opět v roce 1945 obnoven v původních hranicích. S malými změnami tak zůstal až do roku 1960, kdy při nové územní reorganizaci byl přičleněn k okresu kroměřížskému.

Náboženské poměry

K historickým zajímavostem patří i pohled na náboženské poměry. Za husitských válek se hlásili holešovští k podobojí, v 16. století přešli k luteránství. V 16. století byla v Holešově ještě katolická fara, vedle protestantismu však zde působila i silná jednota bratrská, podporovaná pány ze Šternberka a ze Žerotína. Za Ladislava ml. z Lobkovic přišli do Holešova jezuité a v roce 1616 byl holešovským farářem ustanoven Jan Sarkander, který byl po vpádu polských lisovčíků neprávem obžalován z velezrady. Byl zatčen a odvezen do Olomouce, kde na následky mučení ve vězení zemřel. Ve farním kostele se nachází relikviář s částí jeho ostatků.

Školství

Škola byla v Holešově již ve 14. století. V 16. století byla zde škola luterská i bratrská. V letech 1615–1616 byl rektorem luterské školy Jiří Třanovský, autor slavné sbírky duchovních písní Cithara sanctorum. Obě školy byly změněny za protireformace na školu farní. Za Marie Terezie byla zde kromě školy triviální i škola městská. Roku 1863 byla otevřena dvojjazyčná hlavní škola, přeměněná po vydání školských zákonů v roce 1869 na školu obecnou. Německá měšťanská škola, zřízená v 70. letech 19. století, se stala v roce 1885 školou českou a byla roku 1907 rozdělena na měšťanskou školu chlapeckou a dívčí. V roce 1899 byla ve městě zřízena zemská vyšší reálka, která byla v roce 1909 přeměněna na reálné gymnázium. Kromě toho zde byla ještě zemská hospodářská škola, dvě městské a jedna soukromá mateřská škola a dvě odborné školy pro ženská povolání.

Židé a Holešov

Holešovští židé tvořili odedávna samostatnou náboženskou obec. Největší příliv židů do Holešova nastal patrně po roce 1454, kdy byli příkazem krále Ladislava Pohrobka vypuzeni z královských měst. Židovské ghetto se rozkládalo severně od městských hradeb. Do města vcházeli Židovskou branou, zbořenou v roce 1906. Řídili se starými židovskými zvyky a řády, měli svého rabína a školu. Po velkém ohni v roce 1560 si na troskách staré synagogy zbudovali novou. Během třicetileté války lehla židovská obec znovu téměř celá popelem při vpádu Švédů. V roce 1893 postavili si novou synagogu v maursko-orientálním slohu, ta však byla v roce 1941 nacisty vypálena. V letech 1559–1563 působil v Holešově rabín Sabbatai ben Meir ha Kohen zvaný Šach, jehož hrobka na židovském hřbitově je jednou ze vzácných historických památek, stejně jako renesanční synagoga z roku 1560, která je jedním z mála dochovaných objektů svého druhu u nás.

Rodáci

Z vynikajících rodáků zasluhují zmínky obzvláště Jan z Holešova (asi 1366–1436), převor benediktinského kláštera v Rajhradě, průkopník české jazykovědy a etnografie, František Xaver Richter (1709–1789), hudební skladatel, komorní kapelník u kurfiřta falckého v Mannheimu, Jan Nepomuk Hanke z Hankenštejna (1751–1806), buditel a historik moravský, z novějších pak historička PhDr. Vlasta Fialová, hudební vědec PhDr. Mirko Očadlík či profesor Masarykovy univerzity v Brně PhDr. Vladimír Groh.

Nejvýznamnější památky

Mezi nejvýznamnější památky Holešova patří bezesporu raně barokní zámek, postavený po roce 1650 se zahradou (18. století) a předzámčím, dále farní kostel Nanebevzetí Panny Marie (vysvěcen r. 1735) s Černou kaplí (přistavěna r. 1748), filiální kostel sv. Anny (vysvěcen r. 1748), bývalý trinitářský klášter (soubor barokních staveb poblíž zámku z let 1748–1750), kaple sv. Kříže (asi 1652 – 1669), kaple sv. Martina (1744), mariánský – morový sloup (počátek 18. století), stará židovská synagoga (asi 1560) a židovský hřbitov.