VOMELA Stanislav

MUDr., jeden z prvních endokrinologů v terénu, jehož přístup k k problematice jodového deficitu se uplatňuje i v současnosti. Syn poštovního úředníka Theodora Vomely a jeho ženy Amálie, rozené Gogelové. V mládí jej ovlivnil strýc z matčiny strany, katolický kněz, botanik a znalec karpatské květeny František Gogela. Právě on byl Vomelovi vzorem pro životní dráhu regionálního učence, provozujícího vědu vedle občanského povolání, často na úkor rodinného a společenského života. Po absolvování brněnského gymnázia se rozhodl pro studium medicíny na Karlově univerzitě. V letech 1912 a 1913, v době balkánské války, byl jako dobrovolník zdravotnické služby v Bělehradě. Seznámil se zde s provozem leprosária a získal poznatky z oblastí endemického výskytu malárie. Tyto zkušenosti shrnul do několika článků pro "Časopis lékařů českých". Své zážitky z pobytů na slovanském jihu beletristicky zpracoval např. v knížkách "Lékařovy dojmy z Makedonie" (1925), "V srdci Makedonie" (1931) aj. Za I. světové války byl asistentem prof. J. Honzla na prosektuře vinohradské nemocnice. V letech 1920-21 pracoval v Ústavu experimentální patologie v Brně a roku 1922 se stal praktickým lékařem v Holešově.

V roce 1923 publikoval memorandum "K profylaxi endemické strumy v Západních Karpatech moravských". Poukazoval zde na aktuální situaci jódového deficitu u chudších sociálních vrstev obyvatelstva, které byly odkázány výhradně na domácí produkci. Osobně navštěvoval nejpostiženější lokality, od Hostýnských vrchů až po Zakarpatskou Ukrajinu. Spolupracoval s kolegy z oboru i s ográny státní zdravotní péče.  Při úvahách o zvětšené štítné žláze (struma, vole) si všímal řady aspektů sociálních, kulturních, hygienických, ale také geologického podloží a klimatických podmínek. Sestavil praktický návod vyšetření funkce štítné žlázy v terénu. Ve spolupráci s farmaceutem Vladimírem Haukem a okresním zdravotním radou Otakarem Slaninou vytvořil tablety pro substituci jódu a zkoušel je podávat dětem ve školách v horských oblastech holešovského okresu. Své poznatky a úvahy publikoval v československém odborném tisku ("Praktický lékař", "Časopis lékařů českých", "Věstník čs. lékařů"), souhrn nejvýznamnějších terénních výzkumů pak ve francouzské "La Presse Médicale". K některým tématům vydával vlastním nákladem popularizační brožury. Po válce se zapojil do práce II. Protistrumové komise ministerstva zdravotnictví a zakládání endokrinologických poraden. V roce 1951 byl S. Vomela raněn mrtvicí a musel zanechat většiny aktivit. V ústraní sepisoval monografii "Thyreopatie v massivu Karpatském". Dokončil ji v r. 1953, ale nepodařilo se mu jí vydat. Opravdovým unikátem díla je soubor téměř padesáti dokumentárních fotografií pořízených na Valašsku a Zakarpatské Ukrajině ve dvacátých a třicátých letech. Po dalších dvou záchvatech mrtvice pak v roce 1958 zemřel.

V Holešově bydlel: Palackého ulice

 

Literatura:

Malý průvodce po historii města Holešova. Osobnosti. 2. část: spisovatelé - překladatelé - knihkupci - tiskaři - učitelé: Metodický průvodce pro školy. Holešov: Městské kulturní středisko; Městská knihovna, 2008.