VALÁŠEK Karel Vítězslav

  • Narozen:21. 3. 1917 Holešov - Všetuly
  • Úmrtí:19. 8. 2009 Wolverhampton, Velká Británie
  • Obor:Neuveden

Stíhací válečný pilot RAF. Jeho otec Josef Valášek pracoval jako kovář v cukrovaru ve Všetulích, matka Amálie jako dělnice v cukrovaru. Měl celkem šest sourozenců. V letech 1923 až 1928 chodil do obecní školy ve Všetulích. Od roku 1928 do roku 1931 pak navštěvoval měšťanskou školu chlapeckou v Holešově. V roce 1929 mu zemřel otec a matka s dětmi musela opustit služební byt v cukrovaru a přestěhovat se do podnájmu ve Všetulích č. 38. Po ukončení povinné školní docházky se nejdříve vyučil ve dvouleté Baťově škole mladých mužů a následně chodil dva roky do mistrovské strojní školy u firmy Baťa ve Zlíně. Od roku 1935 pracoval u firmy Baťa jako mechanik. V roce 1937 absolvoval na letišti v Otrokovicích v Aeroklubu Masarykovy letecké ligy Zlín v rámci akce „1000 pilotů republice“ elementární pilotní výcvik na letounech Zlín Z-XII. Od 1. března 1939 nastoupil vojenskou prezenční službu krátce  u Leteckého pluku 5 v Brně, kde ale nelétal. Po okupaci Československa se rozhodl uprchnout do zahraničí. Se svým kamarádem Pavlem Kocfeldou překročil 14. července 1939 nové hranice s Polskem u Bludovic a vzápětí se hlásil na československém konzulátu v polském Krakově. Po několika dnech byl umístěn do blízkého tábora v Malých Bronowicích a odtud byl transportován s dalšími uprchlými československými letci do polského přístavu Gdyně, odkud 29. července 1939 odplul lodí Chrobry do Francie. Karel Valášek, na rozdíl od většiny československých letců odjel do Paříže, kde byl v továrně na cigaretové papírky Zig-Zag ubytován až do přepadení Belgie a Holandska nacistickým Německem. Už 13. května 1940 se hlásil ve výcvikovém táboře československé armády u města Agde na pobřeží Středozemního moře, kde byl zařazen do Letecké skupiny. 23. května přemístěn do doplňovacího střediska čs. letectva v Bordeaux Letecký výcvik ale opět nezahájil. Z města Bordeaux 19. června 1940 odplul na lodi Karanan k britským břehům.

Do britského přístavu Falmouth připlul Karel Valášek 21. června 1940 a po několika zastávkách ve shromažďovacích táborech dorazil v polovině července na leteckou základnu RAF v Cosfordu. Zde byl 25. července 1940 přijat do dobrovolnické zálohy. Dne 24. května zahájil elementární letecký výcvik u letecké výcvikové školy (3rd EFTS) na základně RAF ve Watchfieldu, kde létal na dvoumístných dvouplošnících Tiger Moth. Od července pokračoval ve výcviku na základně RAF (9th SFTS) v Hullavingtonu, nejprve na pokračovacích dvoumístných letounech Miles Master, později na jednomístných stíhacích Hurricane.  Závěrečný bojový výcvik absolvoval od 21. října u operační výcvikové jednotky (57th OTU) v Hawardenu na letounech Spitfire.  Dne 9. prosince 1941 se hlásil i se svým kamarádem Pavlem Kocfeldou u velitele 313. (československé) stíhací perutě. První úspěch ve vzdušném boji Karel Valášek zaznamenal 6. července 1942, kdy spolu s Jiřím Kučerou zaútočili na německý bombardér Junkers Ju-88 a podařilo se jim jej poškodit. Na začátku května 1943 dokončil Karel Valášek svůj první operační turnus, během kterého nalétal 200 operačních hodin a odešel k operační výcvikové peruti, kde létal jako instruktor na letounech Miles Master. Už v polovině listopadu 1943 se ale dobrovolně přihlásil k plnění dalšího operačního turnusu a byl přidělen tentokrát k 310. československé stíhací peruti RAF. Dne 21. května 1944 se všechny československé perutě účastnily útočné operace s názvem Ramrod 905. V 10.40 skupina letounů, ve kterém byl i Karel Valášek, zaútočila na vlaky na nádraží ve městě Vire v severní Francii. Letoun Spitfire Karla Valáška byl při útoku zasažen střelbou německého protiletadlového kanonu do křídla. Pilot byl nucen nouzově přistát bez podvozku na pole u vesnice Balleroy nedaleko města Saint-Lo. Při této operaci byl ve stejném prostoru a ve stejné době sestřelen i pilot 312. perutě Robert Ossendorf, který rovněž pocházel z Holešova. Karel Valášek nouzové přistání přežil a ihned se snažil ukrýt před pátrajícími německými vojáky. Pomocnou ruku mu naštěstí podali příslušníci francouzského odboje, kteří ho ukrývali celý měsíc před Gestapem. Původně chtěl Karel Valášek přejít přes Francii a Španělsko do Giblartaru, nakonec se ale rozhodl počkat na příchod fronty po invazi spojenců do Normandie. Dne 20. června v noci se pokusil projít přes frontu, byl ale zadržen německými vojáky a předán Gestapu. Po převozu do Paříže byl tvrdě vyslýchán, nevěřili mu, že je britský letec, protože byl zadržen v civilním oblečení a považovali ho za špiona. Za to mu hrozila smrt v koncentračním táboře. Po několika dnech byl převezen do vězení v Mainz (Mohuči) v Německu. Koncem srpna se skupina odsouzenců na smrt, ve které byl i Karel Valášek, šťastnou náhodou připletla na nádraží v Mainz ke skupině válečných zajatců a byla společně s nimi odeslána do tábora pro válečné zajatce ve Franfurtu nad Mohanem. V září 1944 byl Karel Valášek přemístěn do tábora v Bankau (dnešní Bakow v Polsku). Když se v lednu 1945 k táboru přiblížila Rudá armáda, byli všichni zajatci pěšky přesunuti přes Sagan do tábora v Luckenwalde jižně od Berlína. Pochod se v mnohém podobal pochodu smrti a mnoho zajatců při něm zahynulo. Karel Valášek naštěstí strastiplný pochod přežil. Koncem dubna 1945 se Karlu Valáškovi podařilo z tábora uprchnout. Před útěkem ještě získal z táborové kanceláře své dokumenty o zajetí. S jedním britským zajatcem přešli přes frontu k americké armádě a ta je po nezbytném ošetření přesunula na letiště do Halle u Lipska a odtud letecky přes Brusel a Lille do Anglie.

Až po příjezdu do Anglie se Karel Valášek dověděl, že se mu narodil syn. Oženil se už v roce 1941 a vzal si za manželku Angličanku Joan Person z Wolverhamptonu v hrabství West Midlands. Do Československa se vrátil i s manželkou a synem Antonínem 15. května 1946. Doufal, že se mu podaří získat zaměstnání u Leteckého dopravního oddělení firmy Baťa ve Zlíně. Tento plán ale nevyšel a tak se vrátil do Anglie. Od roku 1947 žil s rodinou ve Wolverhamptonu. Pořídil si časem opravnu automobilů a autosalon. Později provozoval několik čerpacích stanic. Pravděpodobně v roce 1965 se nakrátko podíval do Československa, když byl na pohřbu své matky. Tehdy se nakrátko setkal tajně i se svým kamarádem Pavlem Kocfeldou, který v té době sloužil v Československé lidové armádě. Manžele Valáškovy postihla v životě velká osobní tragédie. Jejich první dceruška zemřela za války už ve věku tří měsíců. Syn Antonín zahynul ve svých sedmnácti letech po nehodě v otcově autodílně. Nejmladší syn Petr zemřel v roce 1991. V roce 1991 se dočkal Karel Valášek i své služební a občanské rehabilitace. Navštívil se skupinou svých spolubojovníků s Anglie Prahu, kde byl na ministerstvu obrany povýšen do hodnosti plukovníka ve výslužbě. Karel Valášek zemřel 19. srpna 2009 ve Wolverhamptonu ve věku 92 let. Pohřeb s vojenskými poctami se konal 15. září v kostele sv. Michaela a všech andělů a jeho popel byl uložen 6. listopadu 2009 na hřbitově ve Wolverhamptonu vedle hrobu jeho syna Petra.

Karel Valášek během války nalétal více jak 700 letových hodin, z toho asi 350 operačních. Byl vyznamenán třikrát Československým válečným křížem 1939, dvakrát Československou medailí „Za chrabrost před nepřítelem“, Československou vojenskou pamětní medailí "Za službu v československé armádě v zahraničí" (se štítkem Francie a Velká Británie) a Československou vojenskou medailí "Za zásluhy" I. stupně. Britové jeho boj ocenili medailí  The 1939-45 Star, Air Crew Europe Star, Atlantic Star a War Medal 1939-45.

Bydlel: Všetuly 63, Všetuly 38

Literatura:

Ing. Dúbravčík, Jan - Karel Valášek - zapomenutý hrdina. In: Holešovsko, rerionální měsíčník města Holešova - roč. 23, č. 2 (únor 2017), str. 21 a č. 3 (březen 2017) str. 20.