HRŮZA Josef
Příslušník československého výcvikového střediska RAF. Jeho matka Veronika Hrůzová se o něho nemohla sama starat, a proto ho dala na vychování opatrovníkům manželům Kabalovým. V letech 1917 až 1925 vychodil v Holešově obecnou a chlapeckou měšťanskou školu. Od svých šestnácti let pracoval jako dělník v továrně na ohýbaný nábytek Thonet-Mundus v Holešově. V letech 1933 až 1935 si odsloužil vojenskou prezenční službu u Hraničářského praporu 8 v Šahách na Slovensku. V roce 1936 se Josef Hrůza rozhodl, že odejde bojovat na straně republikánské armády do Španělska. Po nevydařené první cestě do Španělska přes Německo se mu podařilo v lednu a únoru 1937 projít přes Rakousko a severní Itálii do francouzské Marseille. Odtud Josef Hrůza odcestoval do španělského města Albacete. Byl přidělen k protiletadlové baterii s názvem Klement Gottwald, která byla vyzbrojena čtyřmi sovětskými protiletadlovými kanóny ráže 76 mm. Josef Hrůza byl zařazen u baterie k optickému dálkoměru. Dne 13. února 1937 se baterie přesunula na jaramskou frontu severně od Madridu a asi po 2 měsících začala bránit přímo Madrid. Později Jan Hrůza bojoval s baterií v provincií Aragón a u města Valencie. V říjnu 1938 nařídila španělská vláda, aby dobrovolníci opustili Španělsko. Josef Hrůza překročil hranice ze Španělska do Francie 9. února 1939. Po překročení francouzských hranic byl internován nejdříve v táboře Argeles-sur-Mer na pobřeží Středozemního moře a od května 1939 v koncentračním táboře Camp de Gurs. V polovině prosince probíhaly v táboře Gurs odvody do československé zahraniční armády a Josef Hrůza se u odvodní komise prezentoval 19. prosince 1939. Před Vánocemi přijel do výcvikového střediska ve městě Agde, kde byl přidělen k 1. pěšímu pluku, 11. rotě. Po přepadení Francie nacistickým Německem byl 1. pěší pluk ve dnech 5. až 11. června 1940 přesunut na frontu východně od Paříže. Po ústupových bojích se Josef Hrůza v přístavu Sete, kam dorazil 26. června, nalodil na egyptskou loď Rod el Farag a přes přístav v Gibraltaru doplul 12. července 1940 do přístavu Liverpool ve Velké Británii.
Po vylodění byli vojáci, včetně Josefa Hrůzy, přesunuti do stanového tábora v zámeckém parku v Cholmondeley v hrabství Cheschire. Zde se část vojáků odmítla podřídit československému velení a nechtěla dále sloužit v československé armádě v zahraničí. K této skupině se přidal i Josef Hrůza. Byla mu odňata vojenská hodnost a od 28. července byl internován v táboře v Oswetry. V říjnu probíhaly odvody britské armády do Pomocného vojenského ženijního sboru (Pioneer Corps) a Josef Hrůza se přihlásil do této jednotky 9. října 1940. Byl přidělen do 226. roty Pioneer Corps v Ilfracombe v hrabství Devon a tato rota později pracovala při opevňovacích pracích převážně na letištích RAF. Na Vánoce 1941 vyhlásil president Edvard Beneš abolici pro všechny vyloučené vojáky v Anglii. Josef Hrůza využil této možnosti a 1. ledna 1942 se prezentoval u Náhradního tělesa čs. armády v Leamington Spa. Dne 27. února byl přidělen k Výcvikovému středisku československého letectva v St. Athan, kde byl přijat do RAF Volunteer Reserve. Zpočátku vykonával ve středisku různé pomocné práce, později až do konce války měl na starost pozemní výcvik nováčků.
V roce 1943 se oženil s britskou státní příslušnicí Joyce Goldsmit z Brightonu, se kterou měl syna. Do vlasti se vrátil i s rodinou 18. prosince 1945. Z armády byl propuštěn 4. června 1946. Manželka se synem se v únoru 1946 vrátila do Velké Británie a manželé se později rozvedli. Po propuštění z armády pracoval Josef Hrůza jako dělník v Karlových Varech, od roku 1947 až do června 1948 byl národním správcem sodovkárny v Mariánských Lázních. Po zrušení sodovkárny pracoval jako vrátný v hotelu Pacific a později jako lesní dělník v Mariánských Lázních. V roce 1950 byl přijat do Sboru národní bezpečnosti a sloužil na oddělení Veřejné bezpečnosti v Mariánských Lázních. Později byl přemístěn na okresní oddělení Veřejné bezpečnosti do Kroměříže a od roku 1954 do Holešova. V roce 1951 se oženil s Jarmilou Rosmanitovou, se kterou společně vychovávali dvě děti. V roce 1966 odešel Josef Hrůza do starobního důchodu. V roce 1991 byl armádou rehabilitován a povýšen do hodnosti majora ve výslužbě. V roce 1996 mu bylo španělským parlamentem nabídnuto španělské státní občanství. Svůj nelehký život Josef Hrůza dožil v domově důchodců v Holešově. Zemřel 6. října 2001 v nemocnici v Kroměříži.
Za svoji činnost v československé zahraniční armádě byl Josef Hrůza vyznamenán v roce 1945 Československou medailí „Za zásluhy“ II. stupně a Československou vojenskou pamětní medailí „Za službu v československé armádě v zahraničí“ (se štítkem Francie a Velká Británie). Britové ocenili jeho službu v Pioneer Corps odznakem Good Conduct Badge.
V Holešově bydlel: Samostatnost 718, Nábřeží 790, U Letiště.
Literatura:
DÚBRAVČÍK, Jan. Odhalení pamětní desky občanům Holešova. Holešovsko, regionální měsíčník města Holešova. 2017, roč. 23, č. 10, str. 18.