DRAHOTUŠSKÝ Oldřich

Akademický sochař, restaurátor, řezbář, tvůrce volné plastiky. Vyučil se řezbářem u nábytkářské firmy Drant v Holešově. Z Holešova odešel do Prahy do řezbářského ateliéru střední umělecko-průmyslové školy, kde byl jeho učitelem významný sochař Václav Markup. V letech 1948–1953 absolvoval studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde byl žákem prof. Bedřicha Stefana a Jaroslava Horejce. V letech 1951–1952 studoval na Akademii výtvarného umění v Sofii. Účastnil se mnoha výstav – Praha, Brno, Luhačovice, v Bruselském pavilóně, v Göteborgu a Berlíně. Vytvořil řadu reliéfů portrétních nebo figurálních, také znaky, erby, plakety aj. Dlouhá léta spolupracoval se zvonařskou dílnou Rudolfa Manouška, zvony dotvářel ornamentální a figurální výzdobou. Od 60. let se zabýval restaurováním sochařských děl z kamene, dřeva i kovu. V plné šiři zde uplatnil svoje technologické znalosti, řemeslo i i výtvarnický cit. Zachraňoval umělecké památky na mnoha místech v Praze: kovové i kamenné plastiky na fasádě Národního divadla; sochařskou výzdobu Národního muzea; zvony loretánské zvonkohry; novorenesanční kandelábry na Hradčanském náměstí; Šalounova Jana Husa na Staroměstském nám. Restaurátorský otisk zanechal v Karlových Varech, Kutné Hoře, Konopišti, Českých Budějovicích, Plzni, Santiniho chrámu na Zelené hoře i v Bruntálu. Dvacet let (1973–1994) pracoval na sochách, varhanách a dalším mobiliáři klášterního kostela v Kladrubech u Stříbra. Zde utrpěl vážný úraz, jemuž za několik dnů podlehl. Pohřben je na Olšanských hřbitovech v Praze.

Vlastní tvorba: Brigádnice, Jaro, Děti, Sestry, Muž s baretem, Tanečnice, Matka s dítětem. Sochu Dívka se džbánem věnoval krátce před smrtí své rodné obci. Je instalovaná na návsi.

 

Literatura:

Malý průvodce po historii města Holešova. Osobnosti. 3. část: divadelníci – hudebníci – výtvarníci - architekti: Metodický průvodce pro školy. Holešov: Město Holešov; MKS; Městská knihovna, 2011.

Zpravodaj města Bystřice pod Hostýnem; čísla 4/1996 a 7–8/1997.