JAN Z HOLEŠOVA

Bohoslovec doby husitské, člen benediktinského řádu a Husův odpůrce na koncilu v Kostnici, autor „Chvalozpěvů mariánských“, přízvisko pro svou horlivost od současníků „malleus haereticorum“, tj. „kladivo kacířů“. Narozen asi 1366 jako syn drobného šlechtice Ulmana. R. 1386 farářem ve Slušovicích, po studiích na univerzitě v Paříži působil jako benediktinský kněz v Břevnově u Prahy a od r. 1420 v Rajhradě u Brna, kde zemřel jako převor r. 1436. Znalec slovanských jazyků. Český dějepisec Josef Pekař mu přisoudil autorství latinské rozpravy „O českém pravopisu“ („De orthographia bohemica“). Ostatní badatelé přisoudili autorství této anonymní rozpravy Janu Husovi. Jan z Holešova byl autorem sedmi spisů, uložených v rukopisných originálech i v opisech v několika našich i zahraničních knihovnách a archivech. Jeho péčí se dochovala svatovojtěšská píseň „Hospodine, pomiluj ny“, kterou zapsal po r. 1397 a k níž sestavil věcný výklad. Jeho největším dílem je rukopis „Largum sero“ („Štědrý večer“) o štědrovečerních obyčejích a pověrách. Tato rozsáhlá práce byla vydána tiskem, její vědecké vydání pořídil r. 1916 v Krakově německý badatel Alexander Brückner. Kniha patří k prvním literárním dílům z oboru národopisu a lidové slovesnosti v českých zemích.

Literatura:

Malý průvodce po historii města Holešova. Osobnosti. 1. část: historikové – archeologové – archiváři – kronikáři: Metodický průvodce pro školy. Holešov: Městské kulturní středisko; Městská knihovna, 2007.