logo Holešov Oficiální portál města
EN / DE

Sabbatai ben Meir ha Kohen

Rabín, holešovský "Komenský".

Nápis na čelním kameni Šachovy tumby:

Tato deska obnovena k třístému výročí gaona Sabbataje. (Chronostichon dává cifru 718 tj. 1958 občanského letopočtu).

Zde jest vyryto, že zde na tomto místě byl uložen a uschován jako nádoba many, pedagog, věrný učitel,rabín, gaon, náš významný učenec, rabi Sabbatai, gaon, ha kohen, věhlasný, pomazaný posvátným olejem, autor Siftej Kohen, koruna své doby, zamířil k nebeským výšinám v polovině svých let, vyšla jeho duše prvního dne měsíce Adar říšon, ve čtvrtek druhého dne byl pochován, v roce a dni, kdy přišel mesiáš, aby vysvobodil lid, který neosiřel. (Chronostichon nad "mesiáš přišel k vysvobození", dává cifru 463 = 1662-3 o.l. rok Šachova skonu).

On bude mít podíl na budoucím světě a je darem spravedlivým k hledání usmíření a dobra.

Vyznačeno

Nechť je jeho duše připočtena do svazku živých.

(z hebrejštiny přeložil Jiří Richter)


Bude to snad někomu znít nadneseně, jinému zase jako zavádějící, budu-li hovořit o Šabbataji ben Meir ha Kohenovi jako o holešovském učiteli národů. V Holešově se sice nenarodil, ale působil zde posledních pět let svého života. V Holešově také zemřel a je zde i pochován. Jeho místo dočasného odpočinku je doslova poutním místem židů z celého světa. Přijíždějí z dalekých zemí, aby se poklonili učenci, který svou erudovaností učí celé desítky generací až do dnešních dnů.

Šlomo Sabbatai ben Meir ha Kohen (zkráceně Šach, jeho jméno v češtině znamená: "Moje soboty jsou dny Božího pokoje; přijmení "Kohen" znamená, že se jednalo o přímého potomka velekněze Arona, bratra Mojžíšova) se narodil, když Janu Amosi Komenskému bylo 29 let, tedy v roce 1621. Umírá osm roků před Komenským. Byli tedy současníci. Nemáme zprávy o tom, že by se někdy setkali, ale pravděpodobně tomu tak nebylo. Není však vyloučeno, že Komenský četl některé ze Šachových literárních děl. Šach totiž vydává v Amsterodamu roku 1651 žalozpěvy nad ukrutným řáděním Bohdana Chmelnického. Nejednalo se ryze o židovské teologické dílo, ale o autentické události, kterých byl Šach v Litvě očitým svědkem. Jedná se o cenný historický materiál.

Pozoruhodné je i to, že Šach navazoval přátelství s lidmi, kteří nebyli židé. Dokladem toho je i Šachovo přátelství v magistrem Valentino Wiedrichem. Zachoval se Šachův dopis, psaný hebrejsky datovaný 6. února 1660 ve kterém mimo jiné stojí: "Tomu, kterého miluji jako sebe, filosofu, magistru Valentino Wiedrichovi." Šach mu posílá knihu Elijáše Bachura a prosí ho, aby s ním byl v kontaktu. Více o tomto křesťanském filosofovi nevíme, jen to, že se s ním Šach seznámil během svého rabínování v Holešově. Nevíme ani odkud pocházel, kde působil a při jaké příležitosti se s ním Šach seznámil. Vezmeme-li v úvahu, v jaké situaci se nacházeli židé po Třicetileté válce je víc než zajímavé.

Šach je na své náhrobní tumbě několikrát titulován jako gaon (= rektor rabínské akademie). Stejně je tomu i na titulních stranách jeho knih. Z toho plyne, že je velká pravděpodobnost, že během svého rabínského postu v Holešově zde byla ješíva tj. rabínská vysoká škola. Nebývalo zvykem, aby rabíni jezdili za svými žáky, ale právě naopak.

Navíc v době jeho holešovského působení bylo spojení s polskými a litevskými židovskými obcemi velmi živé - nešlo zřejmě jen o spojení kulturní a náboženské, ale i o styky hospodářské.

Rabi Sabbataj se narodil v Amstivově blízko Vilkaviskis, tedy na území dnešní Litvy. Své mládí prožil u svého otce, významného rabína, kde získal potřebné vzdělání.

Později studoval u Joshuy Hoeschela ben Josefa v Tykocinu. Odtud šel na Krakovskou ješivu, kde studoval pravděpodobně i u rabína Menachem Mendel ben Abraham Krochmala. Osud chtěl tomu, aby se tito dva věhlasní učenci po několika letech setkali na Moravě. Bylo to v roce 1657, kdy byl Krochmal zemským moravským rabínem a Sabbatai ben Meir ha Kohen zastával již sedmým rokem rabínský post ve Strážnici. V té době totiž holešovská židovská obec hledala rabína a obrátila se na Krochmala. Když přišel zemskému rabínovi, sídlícím v Mikulově, dopis holešovské židovské obce s dotazem, zda zemský rabín neví něco bližšího o Sabbatai ben Meir ha Kohenovi a jestli by jej holešovským doporučil, aby ho přijali do neobsazeného rabínského úřadu, byl u rabína Krochmala zrovna na návštěvě rabín Joshua Hoeschel. Ten ta tento dotaz ohledně Šacha odpověděl: "Nemám-li znát svého vynikajícího žáka? Věř mi, udělal bys dobře, kdybys převzal rabínské místo v Holešově a Sabbatai ben Meir ha Kohenovi přenechal zemský rabinát."

Z Krakova odchází Šabbatai studovat do Lublinu k významnému učenci Naftalim ben Jicchak ha Kohenovi.

Záhy uzavírá sňatek s dcerou zámožného Samsona Wolfa, vnuka Mošeho Isserla, taktéž významného učence.

Tchán obstaral všechny hmotné potřeby a tak mohl Šabbataj věnovat veškerý svůj čas studiu.

Z této doby pravděpodobně pocházejí jeho komentáře k Talmudu, některé dodnes nebyly publikovány. Tímto počinem je Šach jediným komentátorem Talmudu od doby Rašiho (Rabín Šemuel ben Jicchak 1040 - 1105), největšího biblického komentátora všech dob a též i komentátora Talmudu).

Sabbatajův věhlas rostl a brzy byl přijat mezi učence a stal se přísedícím rabínského soudu ve Vilně.

Již v roce 1646 vydává své stěžejní dílo "Siftej kohen"(rty knězovy) a tímto svým dílem získal takové jméno, že je též znám jako Baal siftej kohen tj. Autor rtů knězových. Odtud pochází i zkratka Šach = Siftej kohen (nerozlišuje se mezi hebrejskými písmeny sin a šin; písmeno kaf se na konci slova čte jako "ch").

Jedná se o komentáře k Šulchan Aruchu Josefa Kara.


Josef Karo se narodil ve španělském Toledu čtyři roky před vydáním dekretu, vypovídající všechny židy ze země (1488). Umírá v Safedu v roce 1575. Jeho stěžejním dílem je Šulchan Aruch (prostřený stůl). Jedná se o čtyři objemné svazky:

Orech chajim (Způsob života), pojednávající o zákonech pro každodenní život doma a v synagoze, jimiž se řídí požehnání, modlitba, šabat a svátky.

Jore Dea (cesta poznání) je vyučovací způsob zabývající se negativními a pozitivními přikázáními, zákony kašrutu, tohorou (rituální čistotou) apod.

Even ezer (kámen pomoci) se zabývá záležitostmi týkající se žen, manželským právem, rozvodem a vůbec rodinným životem.

Chošen mišpat (náprsník soudu) pojednává o občanském a trestním právu.


Šulchan aruch kodifikoval zvyky sefardských (španělských a orientálních) židů, aškenáskými (středo a východoevropskými) učenci byl přijímán s nedůvěrou, ba některými byl dokonce odmítán.

Význam Šachova díla spočívá v tom, že svými komentáři k tomuto dílu dokázal pružně reagovat na jednotlivé části a přizpůsobit je aškenáským podmínkám. Svými myšlenkami byl předchůdcem východoevropských Chasidů.

Právě Šachovo stěžejní dílo Siftej kohen (1646) jsou komentáře k Jore Dea, druhého oddílu Karova tetralogie.

Toto dílo vydává ve svých 25 letech a záhy se stává uznávaným komentátorem mezi rabínskými autoritami. Dosáhlo takového věhlasu, že po roce 1675 se stává součástí většiny vydání Jore Dea. Šach dokázal reagovat na všechny kritiky Karova díla. Jeden z jeho diskusních partnerů byl David ben Samuel ha Levi.

Během povstání Bohdana Chmelnického Šach opouští Litvu. Po krátkém pobytu v Praze se již natrvalo usazuje na Moravě. Stává se rabínem ve Strážnici a později v Holešově, kde také v roce 1662 umírá.

Martyrium, kterým prošli litevští židé popsal v ve spise Megilat Eifa (temný, truchlivý svitek), který poprvé vyšel v Amsterodamu ještě za Šachova života v roce 1651. Tento významný historický dokument byl později přeložen do němčiny a ruštiny. V témže roce byly v Amsterodamu publikovány i Šachovy selichoty tj. kajícné a usmiřující modlitby. Krátce před svou smrtí pověřil své děti a vnuky, aby zachovávali devátý den měsíce Sivanu ( = přibližně náš červen) jako den půstu, jako stálou připomínku na tyto hrůzné události. Během tohoto postního dne měly být odříkávány žalozpěvy, které k této události sepsal.

V roce Šachova skonu vychází v Amsterodamu jeho komentáře ke čtvrté části Šulchan aruchu - Chošen mišpat.

S politováním můžeme konstatovat, že žádné z Šachových děl nebylo zatím přeloženo do češtiny. Rádi bychom tento nedostatek napravili.

13. února uplynulo od smrti učeného a váženého rabiho Šabataje 340 let.


Text: Jiří Richter (Společnost Judaica Holešov)

Z Šachova díla:

Komentáře k Talmudu - dodnes z valné části nepublikované

Siftej Kohen (Ústa kněze) 1646 Krakov

Megilat Eifa 1651 Amsterodam

Selichot a kinot 1651 Amsterodam

Komentáře ke Chošen mišpat 1663 Amsterodam

Recenze díla Davida ben Sauela ha Leviho - 1667 Frankfurt nad Odrou, pod názvem Tokfo Kohen

Gevurat anašim (síla mužů) 1697

Even ezer - komentáře ke třetí části Šulchan aruchu

Nekudot ha kesef (stříbrné korálky) Hanau 1715

Poel cedek (čin spravedlivého) stejně jako předchozí dílo vyšlo v Jesenici 1720 Dopisy přátelství a porozumění

 

Korespondence rabína a gaona Sabbataje ben Meir ha Kohena s jeho křesťanským přítelem.

Není žádným tajemstvím, že židovsko-křesťanské vztahy v polovině 17. století nepatřily k nejlepším. Třicetiletá válka se krutým způsobem zapsala do osudů lidí v Čechách i na Moravě. Nejinak tomu bylo v případě Židů. Oba znepřátelené vojenské tábory si svoji nenávist vylévaly na obyvatelích ghett - ty se povětšině rozprostíraly za hradbami měst. Po podepsání Vestfálského míru (1648) se na území dnešního Polska a Litvy krutě za Židech mstili kozáci Bohdana Chmelnického. Odtud prchá i Šabbataj Kohen (Šach). Obětí masového vraždění se stala jeho žena, vnučka jiného významného učence Mošeho Isserla. Židovská obec v Holešově kolem roku 1658 povolává Šacha na post rabína. V tuto dobu se Šach seznamuje s Walentino Wiedrichem, pedagogem lipské univerzity. Zachovala se část této korespondence. Zde je text jednoho dopisu:


Toho, kterého miluji z celého srdce, magistru filosofie Walentino Wiedrichovi. Nechť jej Bůh střeží a po jeho boku stojí archanděl Michal. Nechť v jeho duši zavládne pokoj od nynějška až navěky!

Dnes se ke mě dostavily velmi dobré zprávy od Tebe, které mi udělaly velikou radost v mém vyhnanství, že jsem mohl číst něco tak vznešeného, a co působí jako balzám na duši.

Opravdu jsem hodně uvažoval nad Tvými slovy, které jsou zřetelnější než jas oblohy. Velmi mě to potěšilo a velmi jsem se zaradoval, když jsem si Tvůj dopis přečetl. Nejsem víc než Tvůj velký služebník. Co jsem vlastně já před Tvou vznešeností? To je má první reakce na Tvůj dopis? A v jakém smyslu bys chtěl znát moji odpověď? Co bys chtěl mít v mé odpovědi? Já nejsem zase takový znalec! Nemám snad jen znalosti z Tory a jejího výkladu? A je něco co znám já a Ty bys nevěděl? Kéž Hospodin, mne ochrání abych v dopisu napsal nějaké zcestnosti! Hle nebesa jsou mým svědkem, že jsem dosud neučinil žádnou takovou nepravost. A hle právě nyní ještě usilovněji opovrhuji něčím takovým a nepřidal bych něco, co by nemělo vážnosti v mé odpovědi. Kéž nyní umocní Hospodin moje znalosti ve slovech a v řeči , aby z mých rtů vycházela ta pravá slova. Hle, měl bys mít před sebou dar, výmluvnou knihu, dílo Eliáše Bachura k obohacení moudrosti. Její slova oživí Tvoji duši, docílí toho, že do Tvého nitra vstoupí živá voda; způsobí vyrovnanost a vůbec je to lék na bolavou duši. Dokáže člověka vést k upamatování se na Hospodina. Já nyní dodělávám jednu studii z oblasti židovského práva a pokud mi Hospodin neodepře tuto přednost, tak se mohu radovat z výsledků své činnosti a ta slouží jiným ku prospěchu. A tak vyhledám vhodná slova, nechť jest to k posílení ducha a ke klidu ve Tvém nitru. Jak již jsem Ti sdělil a měl možnost hodnotit můj způsob cesty, tak se vší vážností Ti hned odpovídám. Mám-li se loučit na delší dobu s přítelem a člověkem navýsost zbožným - jsi mi totiž jako bratr, tak mám neustále před sebou naši veškerou korespondenci. Činím vše jen pro větší slávu Boží.

Pokud bys projevil zájem o koupi z některých knih, tak mi prosím pošli peníze po tom Vratislavském kupci, protože tím směrem cestuje on i jeho přátelé. Já jsem ty knihy koupil, protože jsem věděl, že jsi je po mě chtěl, a tak jsem učinil. Stalo se tak s pomocí Boha, budiž pochválen. Ten nás sjednocuje v Jediném svém Jménu. Vzývám tedy Boha k dokončení tohoto všeho. A tím již budu pomalu končit.

Nechť Tě Hospodin chrání od vší úzkosti a od projevů hněvu, klid, pokoj a působení Svatého ducha, mír a stálost v lásce k Bohu. Nechť se Tě přidržuje jen dobré po všechny dny Tvého života.

S posvátnou úctou Šabbtaj ben hagaon rabejnu Meir ha Kohen

A všem Tvým kolegům, laskavé přijetí mých slov, pokoj a dokonalá spása, blízkost Boží.

V Holešově 3. února 1660


Židé byli nuceni při jednání s vrchností používat těch nejzdvořilostnějších výrazů. Výše uvedený dopis je zcela jiný případ. Šach nebyl nucen s Wiedrichem jednat, natož mu tak psát dopisy. Činil to s opravdového přátelství a to dvou lidí, kteří zastávali zdánlivě antagonistické pohledy na věc víry. Jak je vidět z korespondence, Židy a křesťany víc věcí spojuje než rozděluje.


Další otázkou, kterou bychom se mohli zabývat, je, zda si Šach a Wiedrich vykali, nebo tykali. Hebrejština, jazyk, kterým mezi sebou komunikovali, vykání stejně jako ostatní semitské jazyky nezná. Zná pouze zdvořilostní formy oslovení jako např. Abraham pokračoval: "Dovoluji si k Panovníkovi mluvit, ač jsem prach a popel" (1. kniha Mojžíšova 18,27). V kontextu všech dochovaných listů lze konstatovat, že jejich vztah byl natolik důvěrný, že to spíš odpovídalo našemu tykání, a proto jsem této formy použil i při překladu těchto dopisů.


Šach se nepřímo odkazuje na známý citát z biblické knihy Leviticus "V ahavta lereacha kamocha" (3.kniha Mojžíšova 19,18), což se tendenčně překládá jako "milovati budeš bližního svého jako sám sebe", což není zrovna přesné. Lépe lze přeložit: "miluj svého bližního jako jsi ty". Jinými slovy ten druhý člověk má stejné slabosti, stejné sklony a je stejně zranitelný jako já.


V závěru listu Šach Wiedrichovi žehná, a nejen jemu, ale "vůkol chavericha". Chaver znamená přítele, kamaráda, ale i člena nějakého bratrstva, spolku či organizace. Chaverim si říkali v době Ježíšově farizeové, příslušníci vzdělané elity národa. Tedy můžeme směle říci, že Šach žehná všem Wiedrichovým přátelům, ale i všem jeho kolegům a souvěrcům. V tom spočívá nesmrtelná velikost učence, jehož myšlenky přežily svoji dobu a překročily hranice všech zemí, a jehož hrob na našem holešovském židovském hřbitově navštěvují tisíce lidí z celého světa. Vyčerpán usilovným studiem, psaním knih a poznamenán krutým osudem umírá Šach tři roky po napsání tohoto dopisu ve věku 42 let.


Text: Jiří Richter (Společnost Judaica Holešov, www.olam.cz)