Dvě stě osmdesát pět kilo váhy, k tomu řetěz s kabelem a pod střechou samotný naviják, který unese půl tuny. Všechno třikrát. O čem je řeč? O zámeckých křišťálových lustrech, které bezesporu patří mezi výrazné dominanty Velkého sálu holešovského zámku.
Lustry jsou soudobé a pocházejí z dílny z někdejšího Křišťálového údolí v severních Čechách, kde se před více než třemi sty lety zrodil český křišťál. Zdejší mistři skláři vytvořili první broušený kámen na světě, první majestátní lustr i první křišťálový šperk. Tři 300kilová majestátní svítidla visí ve výšce jedenácti metrů a dolů se spouštějí jen výjimečně. Jednou z výjimek je zátěžová zkouška, která se koná jednou za tři roky, a druhou čištění. To přichází na řadu každé dva roky.
Lustry provoz zámku nejprve spustí dolů do výšky půl metru nad zemí, a když je spouští, nesmí být nikdo v sále. Ta síla je natolik velká, že by dokázala člověku prorazit kůži. Lustry zůstanou půl metru nad podlahou, a i když se to nezdá, pořád na ně paní uklízečky nedosáhnu, protože na výšku mají tři metry. V dolní části jsou široké a v nejvyšším bodě úzké. Aby se dostaly k nejvyšší ozdobě, musí na lešení.
Postavit lešení a lustry umýt, na to potřebují pracovníci provozu zámku týden času. Samotné čištění sice trvá čtyři dny, přičíst se ale musí další dny na úklid sálu po konání nějaké akce a stejně tak na nachystání sálu na další událost. Lustry se přitom dodnes čistí podle takzvané gregoriánské příručky z 18. století. Křišťálová sklíčka se nejprve umyjí vodou s trochou saponátu a poté znovu pouze čistou vodou. Pokud si člověk představí, že na každém svítidle jsou stovky „cingrlátek“, není to zrovna snadná práce. O to hůř, když v úzkých záhybech leží mrtvé mouchy. Pak pomůže slánka nasazená na vysavač a kopa trpělivosti.
Holešovské zámecké lustry dobu nutné energetické úspory předběhly už dávno. Na každém z nich svítí třicet šest LED svíček, které v roce 2021 nahradily původní halogenové žárovky. Stejně tak je tomu u světel po obvodu sálu. I ty svítí LED žárovkami. Svítivost sice není stejná, úspora energie však za to stojí.
Za Wrbnů byla ve Velkém sále zimní zahrada, osvětlení proto v tomto případě nebylo primární. Po roce 1946 si sál propůjčili ochotníci a začali jej přestavovat k obrazu svému. Zbourali kašnu, která stála uprostřed, a pustili se do stavby pódia. To v sále vydrželo až do rekonstrukce po roce 2005. Muzejník a historik Jan Machala k tomu dodává, že divadelní funkci měl sál už za Františka Antonína z Rottalu (1690–1762), asi půl století poté, co Jan z Rottalu zámek přestavěl na honosné barokní sídlo. Tehdy byl orientovaný na šířku s pódiem směrem ke kovárně a svítilo se v něm samozřejmě svíčkami.
foto Dana Podhajská
12.9.2023 14:56
