Třicátník Jiří Vašíček má na sobě slavnostní uniformu z vlněného sukna francouzské císařské střední gardy, na hlavě vysokou vojenskou čepici s bambulemi nazývanou čáko, v ruce střelnou zbraň s bodákem a na zádech dobový batoh z neopracované hovězí kůže takzvané „tele“. Přijel do Holešova na historickou rekonstrukci ležení vojsk napoleonských válek. I když je počasí nepříjemně vlezlé a vlhké, usmívá se. Tato akce je jednou z několika za rok, kterých se jako nadšenec se svými přáteli z jednotky účastní.
„Nikde jinde nenajdete tak jedinečné složení lidí a kamarádů. Z naší armády nebo i z jiné, to je jedno. Jsme nenahraditelná parta,“ vysvětluje zápal pro věc a vzápětí se vítá s kamarádem, kterého podle hodně odlišné uniformy mylně tipuji na rakouského vojáka. Je to Francouz, jen od jiné jednotky.
Jiří Vašíček – pro ostatní jedině Jerry – ve skutečnosti projektuje elektrické vedení a podobně zajímavá je škála profesí jeho přátel. Vedle něj stojí v uniformě na první pohled nižší hodnosti středoškolský učitel Otto, ale našel by se také třeba kuchař, ekonomický ředitel nebo výrobce energetických tyčinek. Atmosféra je prostě příjemná a nanejvýš přátelská, i když při pohledu na to, co mají tito muži na sobě, pochybuji, že jim může být teplo.
„Máme celoroční uniformy, vojáci je měli na sobě pořád, nic jiného neměli. Když potřebovali, dokázali si je i vyprat,“ dodává Jiří.
Kdyby mrzlo, mohl by si prý ještě obléknout vlněný kabát, který má smotaný na batohu. A kdyby ztratil botu, vytáhl by si z batohu náhradní.
„Boty byly levopravé a pouze ve třech velikostech. Takže by bylo jedno, kterou bych ztratil,“ doplňuje lakonicky. Kdyby na bojišti neměl vůbec žádnou rezervní botu, po bitvě by ji sundal z nohy některému zabitému vojákovi…
Ano, byla to doba, kterou si dnes těžko představíme a simulovat tehdejší extrémy dnes vlastně dost dobře nejde. „Kdybychom se ale měli vrátit o dvě stě let zpět, nejspíš bychom to nevydrželi. Pro ně to byl dennodenní chleba, ale my jsme zhýčkaní,“ míní projektant.
Ukazuje mi malý plátěný stan, ve kterém na šířku přespávalo až osm mužů. Jen tak na holé zemi, ale když se podařilo, měli pod sebou trochu slámy. Pořád v jedné uniformě a s pár osobními věcmi v batohu.
Historická rekonstrukce ležení napoleonských vojsk se konala v Americkém parku v Holešově 5. listopadu. Šlo o premiérovou akci, kterou s přispěním Městského kulturního střediska a Proudu Holešov zastupitele Jakuba Nevřaly uspořádala jediná žena, Sylvie Martina Malíková.
Foto Dana Podhajská
10.11.2023 16:53
