Hanák Alois, sluha zde, 18. 8. 1918 nebo Karel Daněk, klempíř, 1898 – zdi holešovského zámku vypovídají o jeho historii mnohé. Některé zprávy, které lidé zanechávají na památku budoucím generacím, však mohou být tak říkajíc „neoficiální“. Kolem schodiště do podkroví najdeme zdi plné nápisů a podpisu srovnatelné s dnešními grafitti nebo vzkazy na veřejných lavičkách. Většinou se jedná o autogramy, někdy doplněné také o datum nebo o povolání podepsaného. Mimo jiné nás tak informují například o tom, kteří řemeslníci se podíleli na stavebních úpravách zámku za posledních sto třicet let nebo jaké bylo daný rok počasí či úroda…
„Největší počet čitelných podpisů se vztahuje k roku 1912, z doby, kdy nad hlavním vjezdem do zámku vznikal trojúhelný štít s monumentálním štukovým erbem hrabat z Wrbna. Do omítky se tehdy zvěčnily celé klany řemeslníků, které podle všeho tuto práci prováděly,“ říká k zámeckým nápisům městský muzeolog a historik Jan Machala.
Tak například: „Franc Hrdlička, zednický mistr z Přílep“, „Hrdlička Ignác, zednický tovaryš z Přílep“, „František Hrdlička, zednický pomocník, Morava, dne 7. října 1912“, „Karel Janečka, zednický tovaryš z Přílep“, „Ladislav Sovadina, zednický tovaryš z Přílep, okr. Holešov, Morava“ nebo „Rudolf Sovadina, zednický tovaryš z Přílep, r. 1912, 16. října“.
„Díky této skupině nápisů je tak možné s přesností na dny datovat vznik architektonického skvostu, který dodnes zdobí průčelí zámku,“ dodává.
Mezi nejstarší čitelné podpisy patří například „Jan Fuksa, 1894“ nebo „Karel Daněk, klempíř, 1898“ a mezi další autogramy, které nás dnes zprostředkovaně informují o probíhajících opravách na střeše zámku, můžeme přidat také podpis všetulského klempíře Josefa Slaměníka z 22. března 1937 nebo buchlovického pokrývače Eduarda Leschingera z 24. listopadu 1939.
Zajímavé jsou také vzkazy někdějšího personálu. Na zdi kolem podkrovního schodiště se 18. srpna 1918 podepsal také sluha Alois Hanák. Do podobných kategorií ale můžeme přidat také podpisy velmi zánovní… třeba „řidiči RAPOSu, 2013“ nebo„MIC, 2014“.
Podle Jana Machaly jsou nápisy – většinou oslavné – nedílnou součástí kulturních památek a zabývá se jimi věda zvaná epigrafika. Takzvané spontánní nápisy a kresby, odborně se jim říká graffiti a dipinti, jsou sice tak trochu na okraji zájmu epigrafiky, ale vyskytovaly se již v období antiky. Na rozdíl od oficiálních monumentálních nápisů, které jsou většinou psány kapitálkovým písmem, spontánní nápisy jsou vyhotoveny technikou a stylem blízkým rukopisnému psaní nebo škrábání a jsou často psány psacím písmem.
„V českých zemích se tyto spontánní nápisy rozšířily od šestnáctého století v souvislosti se zlepšováním dostupnosti základního vzdělání. Obecně známé jsou milostné a občas docela neslušné nápisy na chodbách hradu Pernštejna nebo podpisy návštěvníků u hradní kaple na Karlštejně, mezi nimiž lze objevit i podpis básníka a spisovatele Jana Nerudy,“ vysvětlil Jan Machala.
Holešovské nápisy schované pod střechou zámku nejsou volně přístupné a prozatím není plánovano ani zveřejnění v rámci prohlídkového okruhu.
text a foto Dana Podhajská
9.12.2021 00:00
